Článek
Podle některých odborníků za největší neshody může faktické přerušení ženské rodové linie, kdy péči o muže má převzít zcela cizí žena a to podle svých rodových zásad a tradic. Což nutí matky muže bojovat za zachování principů jejich rodinné linie. A tak z jejich úst neustále vychází podle nich dobře míněné rady, jak se mají snachy o jejich syny a případně děti starat. Jak je mají vychovávat a také jaký postoj mají jako manželky ve svém vztahu zaujmout. To se samozřejmě žádné jiné ženě líbit nemůže.
„Moje tchyně má pocit, že se o nás musí neustále starat a radit nám. Ty její otázky: Kam jdete? Nebude ti takhle zima? Kdy přijdeš? Jedla malá dobře? Oblékla jsi malou pořádně? mi lezou krkem. Navíc má tendence mi neustále něco předělávat v bytě, protože se jí to nelíbí a ona by to udělala určitě lépe. Nejhorší ale je, že mě ignoruje, něco říkám a ona mě prostě nevnímá, protože začne mluvit o něčem úplně jiném,“ stěžuje si třicetiletá Ivona.
Kde je vina?
Na vině samozřejmě mohou být i samotné snachy, které ne vždy maminky svých mužů respektují a samy vytvářejí mezi nimi nesmyslné překážky, jako například zakazují babičkám vídat jejich vnoučata, případně trávit s nimi více času apod. Bohužel i některé snachy zapomínají, že tchyně je matka jejich manžela a je tak nutné ji respektovat a pokud možno chovat se k ní přinejmenším v mezích základních pravidel slušnosti. A ačkoliv tchyně svého syna nevychovala zrovna podle jejích představ, ještě to neznamená, že nebude výborná babička. Upírat práva druhým či citová manipulace není přípustná u tchyně ani snachy.
„Když nám syn oznámil, že se chce ženit, měli jsme s manželem obrovskou radost. Nikdy jsme svému synovi do výběru partnerky nemluvili, ani tentokrát. O to víc jsme byli překvapeni, když se narodilo naše první vnouče a mladí se nám začali doslova vyhýbat. Nabízeli jsme jim svou pomoc, vždy ji odmítli, včetně hlídání malého vnoučka. Nesměli jsme ho vzít ven na procházku, nesměli jsme si ho pochovat… nesměli jsme v podstatě vůbec nic. Ani koupit malému hračku. Připadali jsme si jako prašiví.
Bohužel vše vyvrcholilo, když se mladí odstěhovali a přestali se s námi úplně vídat. Několikrát jsem se snažila s nimi navázat kontakt, ale vždy mi bylo řečeno, že si žijí svůj život a žádnou pomoc nepotřebují,“ vypráví se slzami v očích padesátiletá Žaneta.
Na vztah tchyně a snachy je tedy nutné pohlížet oboustranně. Obě dvě zde hrají svou roli, jejich vzájemné přístupy k sobě jsou tím, co jim může znepříjemňovat či naopak zpříjemňovat život. Nikdy nelze mluvit jen o chybách na jedné straně.
Ženy by si měly být vědomy především toho, že jejich vzájemné nepochopení, nerespektování hranic a z nich pramenící vztek hraničící někdy až s nenávistí, má vliv na rodinu jako celek a ovlivňuje i děti, i když se je ze svých rozepří snaží dospělí vynechat. I rozepře mezi babičkou a maminkou tedy mohou velmi negativně ovlivnit další vývoj dítěte.
Tchyně versus snacha: věčný boj Video: Novinky
Začněte u sebe
Pokud člověku vadí chování druhých, pak se musí vždy nejprve zaměřit na sebe samého. Zda i jeho chování je vždy takové, jak si přeje, aby se chovali k němu druzí. Člověk by měl být tolerantní a velkorysý a to k sobě i k ostatním. A nikdy nezapomínat na prevenci – vnímat, co mu vadí, a zamyslet se proč. Pak to řešit.
„Kupříkladu příčinou averzní reakce snachy na poučování může být její zkušenost z primární rodiny, kdy ji soustavně poučovala matka či starší sestra, jako by ji vůbec nepovažovaly za svéprávnou. To člověka zraňuje a snaží se takovému jednání bránit.
Když jsou odhaleny a odstraněny příčiny, dojde k pokroku při rozvoji osobnosti a zároveň to pomůže vztahu s tchyní. Snacha pak může reagovat na snahu tchyně poučovat mnohem laskavěji. Třeba i poděkuje za zájem. U tchyně se mohou "neužitečné“ reakce spouštět stejně, na základě předchozích negativních zkušeností. Pak pro ni platí to stejné,“ vysvětluje na svých stránkách www.katarinabradac.cz psycholožka a koučka Katarína Bradáč.
| Desatero supertchyně podle psychologa Petra Šmolky |
|---|
| 1. Svou snachu jste si nevybrala, přesto ji musíte respektovat – Pokud máte nutkání nahlas se zmínit, že Váš Hugo měl rozhodně na víc, nechte si své nutkání raději zajít. Konečně, už tím, jak si vybral, dokázal, že zas až takový génius také není. |
| 2. Nevyžádaná pomoc je vždy vnímána jako kontrola. Už od počátku by mělo být mezi vámi a snachou jasné – budeš-li cokoli potřebovat, řekni si, ráda ti pomohu, ale prosím tě, řekni si. |
| 3. Právo říct ne. Obě máte právo říci „ne“. Bez pocitu viny, bez omluv či spíše výmluv. |
| 4. Říkej mi, jak chceš. Nabídka tykání je nabídkou intimity. „Můžeme se oslovovat tak, jak nám to oběma bude příjemné.“ |
| 5. Naučte se ptát. V podstatě na cokoli. Na to, jak snacha dělá ten výtečný závin, zda by jí nevadilo, pokud byste vzala vnoučata v neděli do zoo apod. Zároveň však buďte připravená přijmout i jinou alternativu. |
| 6. Nesnažte se soupeřit se spolutchány. Opravdu nic nepotěší tak jako vámi uvedená statistika, z níž vyplývá, že u druhých byli mladí loni v průměru jednou za 16,9687 dne, zatímco u vás pouze jednou za 23, 914 dne. |
| 7. Váš syn není ani pošťák, ani arbitr. Nevystavujte jej těmto nevděčným rolím výroky typu „vyřiď prosím tě té své …“ , „tak si představ, co nám ta tvoje zase vyvedla, měl bys jí domluvit“. |
| 8. Na místo kritiky chování druhých hovořte raději o svých pocitech. Vadí vám něco, přáli byste si, aby se mladí chovali jinak? Pak mluvte raději o svých pocitech. Pokud vás dlouho nenavštívili, pak řekněte, že vám je smutno, když se vídáte málo. I s takovými výroky ale nakládejte raději jako se šafránem. |
| 9. Naučte se říci si o pomoc. Já vím, že by vám bylo milejší, aby se sami dovtípili. Nicméně ani oni si vždy nemusí být jistí, že chcete jejich pomoc. |
| 10. Mohlo by být ještě hůře. Dovedli byste si představit hodnější snachu, lepší ženu pro vašeho milovaného synka? Kdo ne? Co naplat, ani snachu, ani její vztah k vám přes koleno lámat nelze. Opravdu by ale nemohlo být ještě hůře? |
Rady pro snachy
Pokud neustále řešíte konflikty s tchýní, která vás nehodlá respektovat, pak si o tom všem promluvte nejprve s partnerem, a pak si zkuste promluvit všichni dohromady. Dejte tchyni najevo, že nemáte v úmyslu s ní soupeřit a okrádat ji o syna. Že jen milujete jejího syna a byla byste moc ráda, pokud by ona přehodnotila své chování k vám.
Nedávejte příliš najevo, že vám jsou společné víkendy u tchyně nepříjemné a že se přemáháte jen kvůli dětem. Tak jako vždy neprotestujte proti pozvání tchyně na oslavu narozenin apod. Vytvářet dusnou atmosféru nepřinese nic dobrého ani do vašeho partnerského vztahu.
Nezakazujte své tchyni vídat vaše děti, ani hlídat je. Jednou zvládla vychovat vašeho muže, tak proč by se nedokázala postarat o vaše děti. Měla by mít šanci být vašim dětem plnohodnotnou babičkou.
I původně nepříjemná tchyně může být kamarádkou! Pokud se obrníte trpělivostí, pak vězte, že svým slušným a příjemným vystupováním časem odzbrojíte i nedůvěřivou či odměřenou tchýni.
Zkuste si s tchyní udělat čas samy na sebe, bez syna. Zajděte na nákupy, sedněte si na skleničku nebo ji třeba pozvěte do divadla. Či jí udělejte radost čímkoliv, co má skutečně ráda. Budete velmi překvapené, jakou v ní můžete časem získat oporu.
Podle odborníků prý existuje 5 typů tchyně:
mamina – miluje své děti a vše, co ony milují
matka pluku – má na povel manžela i své děti s rodinami
osamělá vlčice – celá se obětovala dětem – nikdy nemůžete být lepší než ona
pilná včelka – je tak zaměstnaná, i sama sebou, že nemá čas nic kontrolovat
ideál – do rodin svých dětí se téměř nemíchá.
Mrkněte i na video na Stream.cz, které vás naučí, jak vycházet s tchýní.
