Soustředit se musí dítě postupně naučit

Schopnost soustředit se nezíská dítě automaticky, ale získává ji postupným tréninkem při hře a později ve škole. Je třeba počítat s tím, že děti ji nemají tak výraznou jako dospělí a snadno se rozptýlí.

Když se cílevědomě soustředíme na jednu konkrétní věc, napomáhá to procesu poznávání. Ve stavu soustředění probíhají myšlenkové pochody rychleji a důsledněji. Čím víc se na nějakou věc zaměřujeme, tím ostřejší a jasnější je naše pozorování i myšlenkové procesy. Tento stav je závislý na četných vnitřních a vnějších podmínkách.

Mezi vnitřní předpoklady patří především rozumová vyspělost dítěte a jeho vůle. Je samozřejmé, že dítě nemůže soustředěně přemýšlet o tom, co rozumově neobsáhne. Určitou roli může sehrát i vztah dítěte k řešené úloze, k tomu, kdo ji zadává, stupeň obtížnosti daného úkolu, určité postoje dítěte (např. vědomí odpovědnosti a povinnosti).

Stejně významné jsou i vnější podmínky - pracovní prostředí dítěte. Třeba přemíra hraček a různých předmětů ho při učení zbytečně rozptylují. Dítě se rychleji unaví i při špatném a nepravidelném denním režimu, bez dostatku pohybu na čerstvém vzduchu, nebo když bude duševní práce trvat příliš dlouho.

Začínáme již v kojeneckém věku, proto by dítě nemělo dostávat přemíru podnětů. Před tím bychom ho měli chránit i později, kdy se bezděčná pozornost začíná vyvíjet v pozornost záměrnou.

Od druhého roku začněme u dítěte s výchovou k soustředěné práci. Schopnost koncentrace lze rozvíjet stejně jako jeho řeč, paměť a myšlení. Občas proto požádáme dítě, aby splnilo a dokončilo nějaký drobný úkol.

Kolem třetího roku ho již zvykáme, aby vydrželo kratší dobu pozorně naslouchat, něco si prohlížet. Vedeme je k soustředěnosti i drobnými cviky zručnosti (např. zapínání knoflíků, samostatné oblékání).

Od pětiletého dítěte již vyžadujeme, aby plnilo pravidelně některé své povinnosti. Právě ochota a sebeovládání v každodenním životě vedou ke schopnosti soustředění. Samostatnost dítěte má velký význam, přebíráním jeho povinností mu nepomůžeme. Nesamostatnost brzdí i schopnost soustředit se. Pozdější zapomínání školních věcí má mnohdy kořeny právě v nesamostatnosti dítěte.

Stejně tak bychom neměli připustit ani kulisový poslech televize. Není dobré, když si dítě při sledování televize hraje, něco si prohlíží či čte a jen tak mimoděk se občas podívá, co se děje na obrazovce. Vede to k tříštění pozornosti a k nesoustředěnosti.

Naopak k soustředěné pozornosti pomáhá dítěti vhodná zájmová činnost. Pokud podporuje určitou schopnost dítěte nebo rozvíjí jeho talent, pak se pro ni snadno nadchne a je ochotné překonávat i překážky. Tím se trénuje i v soustředěné pozornosti. Vyžaduje ji např. hra na hudební nástroj.

Když dítě přinese ze školy poznámku, že je nepozorné, a my víme, že ani doma se nedovede soustředit, netrestejme je za to. Pokud ho budeme napomínat, prodlužovat dobu přípravy na školu, zakazovat mu hry a trestat ho domácím vězením, většinou se jeho nesoustředěnost a roztržitost ještě zvýší.

Naopak je třeba, aby se dítě dostatečně venku uvolnilo a kompenzovalo tak duševní práci ve škole dříve, než usedne nad domácími úkoly. Místo trestu raději pátrejme po příčině jeho roztěkanosti.

Schopnost soustředění je spjata s celou osobností dítěte. Proto tak úzce souvisí s jeho ochotou plnit školní povinnosti, s jeho vědomím odpovědnosti, sebeovládáním, rozvíjením zájmů i se samostatností.

Jestliže je ale přetěžováno a nad učením vysedává neúměrně dlouho a bez odpočinku, pak se nesoustředí a čas jen prolelkuje.