Sociosexualita aneb Když dáváte přednost sexu bez závazku

Termín sociosexualita poprvé použil v první polovině 20. století americký sexuolog Alfred Kinsey. Populární se však stal až v 90. letech 20. století, kdy byl vyvinut i psychometrický nástroj k měření úrovně sociosexuality. Stál za ním profesor psychologie Lars Penke, který ho nazval Sociosexual Orientation Inventory (SOI-R). Jedná se o test sestávající z devíti otázek rozdělených do tří kategorií:

Z odpovědí se následně sestaví profil kompatibility jedince se sociosexualitou.

Odborníci pomocí testu SOI-R ověřili, že z obecného pohledu sexuality panují mezi muži a ženami skutečné rozdíly. Muži si nezávazný sex užívají mnohem více než ženy. Podle psycholožky Anny Cambellové mají ženy v souvislosti se sexem bez závazku častěji tendenci prožívat pocit viny nebo zklamání.

Výsledky se nicméně liší na základě sexuální orientace. Například ženy, které se označily za bisexuální, měly vyšší skóre sociosexuality než ženy heterosexuální nebo lesbické.

U mužů měli nejvyšší skóre sociosexuality muži, kteří se identifikovali jako homosexuálové.

Kromě pohlaví a sexuální orientace existují další proměnné, které významně ovlivňují projevy sociosexuality. Výzkum například naznačuje, že vyšší skóre SOI-R mají také lidé s mnoha sexuálními zkušenostmi, extroverti nebo impulzivní jedinci. Naopak ti, jimž je vlastní laskavost, pokora a čestnost, mají zcela nejnižší skóre SOI-R.

Sociosexualitu také významně ovlivňuje náboženství. Silně věřící lidé, pro které je víra tou nejniternější záležitostí, mají velmi nízké skóre SOI-R, zatímco ti, kteří víru vnímají jako prostředek k dosažení cílů, mají skóre SOI-R vyšší.