Článek
Například dnešní generace teenagerů se do světa sociálních sítí už narodila a momentálně nejsou nadšeni z internetové stopy, kterou jim okouzleně vytvářeli jejich rodiče.
Už americká studie z roku 2010 zjistila, že 90 procent tamních dvouletých dětí má snímek na sociálních sítích, totéž platilo o 80 procentech nemluvňat. Novopečení rodiče si v té době asi neuvědomovali, na jaké problémy jim mohou zadělat.
Fenomén, který už má dnes název sharenting (složenina slov sharing – sdílení a parenting – rodičovství), s sebou nese kontroverze.
S dětmi raději méně než více
Současná britská studie zase uvádí, že dnešní třináctiletí mají na sociálních sítích okolo 1300 snímků. Staré fotografie, které rodiče považovali za roztomilé a zveřejnili je na svých profilech, později ale mohou způsobit a způsobují posměch vrstevníků jejich dětí. A podle odborníků mnohdy i potíže při budování kariéry.
Teenageři za to ve svém citlivém věku rodičům jen těžko poděkují. „Naše ušmudlané fotky z dětství jsou v době dospívání tím posledním, čím se chceme chlubit našemu okolí. Tomu se teenageři prostě nemůžou smát a nepřijde jim to ani roztomilé. Navíc jsou to právě rodiče, kteří by si měli být vědomi toho, že co jednou dáme na internet, už nikdy zcela nestáhneme zpět. Je třeba mít ohledy na sebe i své děti,“ radí psycholožka Zuzana Pavelcová.
Barbora Chalupová: Hnus ze sítě jsme dávkovali
Nerozhoďte si vztah
Přílišné sdílení na sociálních sítích může negativně ovlivnit i dlouhodobé partnerské soužití, pokud nejsme dostatečně ohleduplní. Podle výzkumu Kansaské univerzity a univerzity Carnegie Mellon on-line zmínky o partnerovi nebo partnerce vztahu prospějí jen v případě, že nejsou příliš časté. Posílíte tak jeho pocit důvěry vůči vám i jeho spokojenost. Nic se ale nesmí přehánět.
Polovina účastníků studie zveřejňovala informace o svých partnerech a neptala se jich, zda mohou. „Tím může být vztah velmi negativně ovlivněn, protože protějšek se cítí být vynechán z rozhodování,“ uvádí spoluautor studie Omri Gillath.
Může mu připadat, že jeho přání a právo volby pro vás nemají velkou hodnotu. Někdy to může zavánět až manipulací a nátlakem. Jednoznačná rada tedy zní, abychom nezveřejňovali nic, co nemáme schváleno.
Jak v době internetové zapomenout na bývalého partnera
I ostatní jsou v karanténě
Domácí režim přináší nápor na psychiku. Sociální sítě, nebo spíš krásně upravené fotografie, nám i za normálních okolností ukazují dokonalé obrázky jiných životů, u kterých ale často nejsme schopni posoudit jejich hodnověrnost.
V době stresu a omezování to na nás může působit hůř než obvykle. Je proto dobré dívat se na takové příspěvky s odstupem, střízlivě a nesrovnávat je s tím, co nám v životě chybí.
„Líbivý obsah hodnotíme různě. Jednou si říkáme, jak je to hezké a romantické, podruhé zase: Přestaň se předvádět a něco si kompenzovat,“ poukazuje profesorka psychologie Gvendolyn Seidmanová. Pravdu můžeme mít v obou případech. Idylické fotky často zveřejňují lidé, kteří jsou ve vztahu nebo v životě nespokojeni a snaží se vytvořit alespoň hezkou iluzi na síti.
Krásné fotky samozřejmě sdílejí i šťastní jedinci či páry v závazných dlouhodobých vztazích. Ovšem i lidé ve funkčních vztazích své soužití na sociálních sítích často vylepšují. Podle nové britské studie svůj vztah sdílí 51 procent generace tzv. mileniálů a celých 42 procent z nich připouští, že ho prezentují v lepším světle, než je.
Z toho vyplývá jediné – vše na sociálních sítích je třeba brát s rezervou. A především nepodléhat iluzi, že snad zrcadlí skutečný život. Je to dobrý prostředek pro komunikaci s blízkými, od kterých jsme odloučeni, a víc od nich raději nechtějme.
Terapeut Matěj Krejčí: Kdekomu dochází, že mobil sleduje až moc, ale neumí to řešit
Mazat, nebo nemazat?
Čas od času není špatné si vlastní profily zeditovat, promazat. Možná je k tomu vhodná chvíle právě teď. Náš život se mění, názory se vyvíjejí, dospíváme, stárneme, rozcházíme se. Náš profil ovšem archivuje vše. Opravdu to tak chceme?
Vášnivé internetové debaty se vedou například o tom, co se všemi těmi krásnými fotkami po ukončení vztahu. Má být naše minulost vystavená pro kohokoli? A co tomu bude říkat náš potenciální budoucí partner?
„Mít fotografie vašeho ex na sociálních sítích je stejné, jako je mít vystavené ve vlastním domě,“ myslí si expertka na randění a etiketu April Masiniová. „Signalizuje to, že nejste připraveni začít vážný vztah s někým novým.“ Mazání tedy může mít i očistný význam.
Není ovšem nutné přeskakovat z extrému do extrému. Jako ostatně v životě obecně. Některé fotky či příspěvky procházejí sítem času a zůstávají platné pořád. A jiné, ač jsou už uzavřenou minulostí, zase byly podstatnou součástí našeho života. Proto by bylo škoda je z něj násilně vyškrtávat. Prožitky stejně nesmažeme a například Instagram má funkci, díky které se dají fotografie archivovat tak, abyste je viděli jen vy.
Sociální média budí závist, závislost na nich může být riziková
Rozchod je obtížnější
Naše současná izolace komplikuje také uzdravování z rozchodů. I za běžných okolností je to obtížné.
„Sociální sítě prakticky znemožňují normální průběh ukončení vztahu. Když se s někým rozejdeme, prožíváme obvykle smutek, zklamání ze ztráty lásky, důležitého člověka, ale patří sem i ztráta společné budoucnosti, kterou jsme si nějak představovali a plánovali,“ říká psycholožka Zuzana Pavelcová. Je vhodné, když si na truchlení dopřejeme čas a druhého nějakou dobu nevidíme. A v tom nám sociální sítě výrazně brání.
„Partnera si samozřejmě můžeme na čas ,zablokovat’, ovšem málokdo to vydrží.“ Vždyť podívat se, co dělá, je tak snadné. A láká nás to tím víc, čím víc nám chybí náš obvyklý životní rytmus a přátelé, kteří by nás jinak od vzpomínek na expartnera odváděli.
V těchto případech je dobré být s nimi alespoň v telefonickém kontaktu nebo požádat o pomoc psychologa. Nabízejí služby i on-line. Tady nám moderní technologie mohou naopak velice pomoci.
