Skrytá a podvědomá rivalita žen nejen v zaměstnání

Nikdy v životě jsem neměl zkušenost s šéfovou. Ale kolegové, kteří to zažili, vzpomínali na ty ženy s láskou a jakousi nostalgií. Dokonce i tehdy, když se představené projevovaly jako bojovné Amazonky.

V takovém případě se mi dokonce chlubili svými postupy, jak tu babu Jagu zvládli, zpacifikovali a svou mužskou chytrostí odzbrojili. Naopak podřízené ženy prý často splakaly nad výdělkem. Spory s nadřízenou fúrií jim nejednou přinesly skřípění zubů nebo pláč.

Také jeden z autorů zmíněného výzkumu, respektovaný psycholog doktor Jeroným Klimeš upozorňuje na to, že co je zakódováno v genech, dá se jen pracně utlumit výchovou. Musíme podle něj pečlivě respektovat specifika jednotlivých pohlaví a nedělat z lidí unisex. Protože unisex jsou možná záchody, ale rozhodně ne lidi. To mi spadl kámen ze srdce, že si to nemyslím jen já.

Při té příležitosti jsem si vzpomněl na výsledky patnáct let starého výzkumu. Dodnes jsem se je neodvážil zveřejnit jinde než v odborném tisku. Zjišťovali jsme tenkrát postoje gynekologů k hormonální antikoncepci.

Na celostátním kongresu v Karlových Varech dostali všichni přítomní kolegové dotazník a v něm asi třicet otázek. Většina byla dost odborných, ale jedna naopak přímočaře jednoduchá:

„Předepsali byste hormonální antikoncepci dívce ve věku 15-16 let?“ Mohli si vybrat z různých možností: „pouze výjimečně“, „vůbec ne“, „pokud nejsou kontraindikace“, „jenom se souhlasem rodičů“ nebo „bez problémů“.

Kolegové se v této otázce rozdělili na dvě zcela odlišné skupiny. Nezávisely na věku respondentů, na vzdělání, na rozdílech mezi městem a venkovem nebo na náboženství. Jak už možná tušíte, jediný statisticky významný rozdíl byl mezi gynekology a gynekoložkami. Muži se stavěli k předepisování antikoncepce mladým dívkám s podstatně větší tolerancí než ženy.

Jak je to možné? Šlo přece o stejně vzdělané odborníky. Studovali na stejných fakultách, měli stejné učitele, četli stejné knihy i časopisy a společně navštěvovali také vědecké konference.

Tak proč byly gynekoložky tak výrazně proti? Projevil se jejich mateřský pud? Chtěly chránit dívky, téměř ještě děti, před možnými následky předčasného sexu, které v patnácti ještě nedokážou domyslet? Nebo v jejich postoji hrála daleko větší roli podvědomá ženská rivalita a závist?

Vím, že to bude znít provokativně, ale kloním se ke druhému názoru.

Jak se ukazuje, může tento názor vysvětlit i neblahé zkušenosti spousty žen s šéfovou stejného pohlaví. Tedy situace, kdy je člověk člověku vlkem nebo spíše žena ženě vlčicí.

Jak se ukazuje, může tento názor vysvětlit i neblahé zkušenosti spousty žen s šéfovou stejného pohlaví. Tedy situace, kdy je člověk člověku vlkem nebo spíše žena ženě vlčicí.

Každá pátá žena uvádí, že ji strach, úzkost, bolesti hlavy nebo deprese trápí daleko častěji, když pracuje pro šéfovou, než když pracuje pro šéfa.