Článek
Pokusné osoby – muži i ženy – dostaly k posouzení fotografie tváří neznámých lidí. Úkolem testovaných bylo roztřídit portréty do dvou skupin: kdo by podle jejich názoru byl vhodným objektem pro rychlou krátkou známost a sex bez citového vztahu a kdo se naopak jevil seriózním partnerem pro trvalejší vztah, každý portrét pak měl být ještě ohodnocen podle celkové atraktivity. Dobrovolníci, kteří snímky třídili, ovšem nevěděli, že ke každému portrétu existoval dotazník, kde vyfotografovaní uváděli svůj přístup ke zkoumaným tématům.
Máme to napsáno na čele
Dobrovolníci – muži i ženy většinou přiznávali vysoké ocenění atraktivity těm ženám na fotografiích, které současně označili za svolnější ke známostem na jednu noc. Ženy naopak dávaly vyšší známku z přitažlivosti fotografovaným mužům z opačné skupiny, tedy těm, kterým přisoudily vlohy potenciálních dlouhodobých partnerů.
Když pak sociologové porovnali hodnocení lidí na snímcích s jejich skutečnými postoji, jak je fotografovaní uvedli v dotazníku, ukázalo se, že subjektivní „třídění“ podle snímků bylo velmi často správné. „Mužské“ typy s ostře řezanými rysy, hranatou bradou, velkým nosem a malýma očima označily ženy téměř bez výjimky správně – za typy na krátkou známost.
„Ukazuje se, že jsme schopni na základě pouhého pohledu poměrně správně rozlišit, kdo má jaký názor na sex,“ shrnula výzkum psycholožka Lynda Boothroydová. „Máme k tomu podvědomého, i když ne vždy přesného, pomocníka. Možná si nejsme jistí, ale sexuální postoje jsou s vizáží silně propojené.“
Ženy jsou zdráhavější
Podle Boothroydové toto podvědomé hodnocení, tento první dojem se pak významně podílí na naší další strategii, jak budeme postupovat vůči možnému partnerovi – či rivalovi.
„Je to sice zajímavý poznatek, ale v praxi to bývá jinak,“ poznamenal její kolega David Perrett. „My muži sice dokážeme správně odhadnout ženský protějšek, málokdy záleží jen na nás, jak se bude vztah vyvíjet – většinou je to žena, jejíž volba rozhodne. Ženy mají málokdy zájem o muže, které považují za promiskuitní, a to jak na vážnou známost, tak pokud jde o nezávazný kratičký vztah.“
Vysvětlení může podle jedné teorie spočívat ve fyzické podstatě pohlavního styku. Zatímco muž, evolučně naprogramovaný k rozsévání svých genů, při pohlavním aktu do ženy proniká, jeho partnerka má geneticky zakódovanou starost o přijetí co nejkvalitnějšího dědictví, které do sebe přijme. Pohlavní spojení tak muž může opakovat s dalšími partnerkami, zatímco žena se na dobu těhotenství ze sexuální, původně však reprodukční aktivity vyřazuje.
V jiném výzkumu, rovněž prezentovaném v rámci loňského Festivalu vědy v Liverpoolu, Ben Jones z Aberdeenské univerzity zjišťoval, jak je možné podvědomou determinaci svolnosti k nezávaznému sexu ovlivnit.
Zájem podněcuje zájem
Tak jako šance může výrazně zvednout vyznání lásky, přesněji zájmu o osobu zájmu, stejný účinek má i úsměv a pohled očí, a kombinace obou těchto „sváděcích technik“ má prý zaručené výsledky, a to v obou směrech.
Jones srovnal body za přitažlivost, udělené dobrovolníky, s tím, zda se lidé na fotografiích dívali do objektivu nebo měli pohled upřený jinam, a zda se usmívali. Ukázalo se, že oční kontakt a úsměv váží mnoho: kam, kde oba tyto atributy byly přítomné, bylo víc správných odpovědí, zatímco nezájem tváře na fotografii znamenal častější chybu v hodnocení.
Sexuální postoje jsou s vizáží silně propojené
„Je nám příjemné, když ti, o které máme zájem, se vůči nám chovají pozitivně,“ komentovala práci svého kolegy Boothroydová. „Hodnotíme se podle toho, jak nás vidí ostatní, takže ti, kteří nám svým chováním dávají najevo, že v jejich očích nejsme lepší než oni, nás přestávají zajímat.“
Britští vědci se při svých výzkumech nezabývali morálními postoji, nezkoumali, zda vztah „na jednu noc“ je na žebříčku hodnot v pozitivní nebo negativní oblasti. Američané si tu otázku položili oklikou. Je nevěra v USA běžná, tedy v očích většiny lidí akceptovatelná, nebo je vzácná, což by vypovídalo o její společenské nepřijatelnosti?
Vzrostla otevřenost, ne lehkomyslnost
Výsledky loňského průzkumu Gallupova ústavu ukázaly, že od roku 1964, kdy společnost Harris Poll zjišťovala míru nevěry mezi Američany žijícími v manželském svazku, frekvence záletů vzrostla na dvojnásobek. To doprovází i vývoj postojů k mimomanželskému styku.
Američtí muži prý považují milostnou aféru za vážnější chybu vůči morálce než jednorázový sex, pro ženy je to ale naopak – krátké dobrodružství považují za méně závažné než to, jestliže jejich manžel či partner stráví noc v nevěstinci.
Možná paradoxním se může jevit zjištění, že pro podvedeného z manželského páru je nevěra odpustitelnější než nevěra v páru dvou „singles“ – 37 procent ženatých mužů i vdaných žen se údajně dokáže přes partnerův podvod přenést, párů žijících „na hromádce“ je tolerance o něco nižší, jen 30 procent.
Je to posun v hodnotách nebo jen větší otevřenost společnosti? Je už dnes sex na jednu noc „normální“ nebo jsou čísla o nevěře jen výsledkem určitého odložení studu ji přiznat?
„Spíš se domnívám, že chování lidí se nezměnilo, jsou ale ochotnější o tom mluvit,“ komentoval průzkum psycholog David Barash. Společenský vývoj ale i podle tohoto obhájce monogamie směřuje k většímu počtu partnerům během života. „Monogamie je obtížná, ale není mrtvá,“ tvrdí.
