Článek
Splést se je téměř vyloučeno - všude je plno letáčků, které význam barev vysvětlují. „Majiteli se líbil výraz singles, a tak jsme přemýšleli, kudy se vydat,“ vysvětluje provozní baru Veronika, proč se zaměřili na stále rostoucí skupinu mladých lidí, kteří jsou nezadaní - ať už z vlastní volby, nebo shodou okolností.
Vysmátá brunetka ale upozorňuje na to, že k nim můžou samozřejmě chodit všichni, i páry i partičky, ale těch do podzemního prostoru, kde barman hází sklenicemi i lahvemi do vzduchu a stíhá se u toho usmívat, příliš mnoho nepřijde.
Rozhodně je to jedno z mála míst v Praze, kde se v deset hodin večer na barové stoličce necítím jako samotná holka trapně. I já totiž patřím do generace singles. Stejně jako většina mých vrstevníků, dnešních třicátníků, žiju sama, na dlouhodobé vztahy si nepotrpím a teprve teď začínám přemýšlet, jestli má vůbec cenu se usazovat a jestli je s kým.
Navíc se svět a hlavně městský život čím dál víc přizpůsobuje nezadaným lidem, kteří netráví své volné chvíle jen na internetových seznamkách. Jde o celosvětový fenomén, který se začíná stále silněji projevovat i u nás.
Animátorka na pokec
„No to si děláš srandu,“ směje se blonďatá slečna u stolku napravo a povídá si se dvěma muži kolem třicítky. Je to animátorka, tedy někdo, koho provozovatel podniku zaplatí, aby přišel brzy po otevření a konverzoval s lidmi, kteří si alespoň na začátku večera nemají s kým povídat.
„Stávalo se, že sem přicházeli první hosté, a když viděli, že tu nikdo není, zase odešli. Zatím sem chodí víc muži, takže pro nás pracuje celkem šedesát animátorek a žádní animátoři,“ vysvětluje Veronika. A proč šedesát slečen na jeden podnik? Není prý dobré, aby hosté, kteří se vracejí, vídali příliš často stejné dívky.
Kromě animátorek tu u stolečku sedí několik slečen po dvou. „Zašly jste si jen na pivo?“ ptám se dvou tmavovlasých návštěvnic, které, jak vyplynulo z rozhovoru, spolu pracují v bance, single je jen jedna a přišly sem poprvé. Zatím jen omrknout, jak to tady chodí.
„My ještě nevíme, co tu budeme dělat,“ směje se nezadaná třiatřicetiletá Irena a významně se podívá na mužskou část osazenstva baru, která postává tak trochu v houfu na druhé straně místnosti. Však si také zatím vybraly žlutá brčka…
Vedle sedí dvě mladé slečny, obě se do Prahy přestěhovaly před pár měsíci, aby pracovaly jako operátorky pro telemarketingovou společnost. V hlavním městě znají zatím jen pár lidí z práce. „Už jsme tu byly, ale čísla jsme si s nikým nevyměňovaly ani jsme si nedomlouvaly schůzky. Fakt je, že si tu člověk dobře pokecá,“ říká dvacetiletá Pavla.
„Sem chodí lidi od osmnácti do šedesáti,“ vyjadřuje svůj názor na to, kdo všechno může patřit mezi singles, provozní Veronika. Je to zřejmě dobrá zpráva pro starší ročníky z hlavního města, protože anglickým termínem singles se obvykle označují lidé bez partnera, kterým je mezi pětadvaceti a čtyřiceti lety.
Trvá mi, než se zamiluju
Že je v dnešní době virtuálních sítí a uspěchaného profesního života stále těžší potkat toho pravého nebo tu pravou, není žádná novinka. Zaměstnaní nezadaní třicátníci si často stěžují na to, že když už konečně nějaký volný čas mají, není ho s kým trávit - nebo potkávají stále ty samé lidi a v zavedeném životním stylu už nemají nové možnosti, jak se seznamovat.
Problém to může být i na tak osvědčených místech setkávání mladých lidí, jako jsou třeba klubové koncerty. I ty se ostatně začínají mnohdy profilovat jako akce pro singles a tím i příležitost k seznámení.
S Honzou Kunzem z kapely Kofe-in se setkávám v pražském Paláci Akropolis. Po koncertě, kde na zpěváka křičela skupina mladých fanynek v prvních řadách, přichází k baru a prohodí pár slov se třemi brunetkami.
Ani mě neudiví, když mi tenhle ramenatý, zelenooký chlapák řekne, že stálý vztah už delší dobu nemá. Překvapivé spíš je, že mladému muži, který si na nezájem dívek a žen nemůže ani v nejmenším stěžovat, tahle situace nevyhovuje a rád by ji změnil, jen zatím není s kým.
„Naposledy jsem s někým žil tak před osmi lety. Od té doby jsem měl ještě jeden vážný vztah, který bohužel skončil před necelými dvěma roky,“ říká šestatřicetiletý zpěvák s tím, že v té době už začal uvažovat o společném životě i rodině a nemyslel, že ještě někdy bude sám někoho hledat. Usadit se a založit rodinu má v plánu pořád.
„Přijde mi, že pro moje bývalé přítelkyně nebylo jednoduché zvládat můj životní styl. A nejde jen o zájem fanynek, které si občas třeba zjistí moje číslo a pak mě tak nějak uhánějí,“ říká trochu rozpačitě rodák z Opavy.
Kromě toho, že Honza zkouší s kapelou, absolvuje několik desítek koncertů ročně a to znamená, že je každou chvíli na cestách. Navíc je zaměstnaný jako dramaturg opavské kulturní organizace a momentálně má ještě dva vedlejší projekty spojené s literaturou. „Mám opravdu málo času, který bych nevěnoval práci nebo nějakému projektu. Vlastně pořád něco vyřizuju a to není pro vztah ideální.“
Ani tak mi v klubu po koncertě jeho kapely nepřijde, že by zpěvák z ,Kofeinů‘ musel pro případnou přítelkyni chodit daleko nebo že by se celkem snadno nenašla slečna rozhodnutá obrnit se trpělivostí a pochopením.
„Myslím, že mám na holky hodně vysoké nároky. Vlastně jsem měl za život jen tři opravdové vztahy - a po nich byla dlouhá pauza," vysvětluje Honza s tím, že po rozchodu mu vždycky dlouho trvalo, než se znova zamiloval nebo potkal slečnu, se kterou by si mohl představit něco trvalejšího.
Málokdo chce být sám
Právě vysoké nebo specifické nároky jsou podle psycholožky Jitky Douchové jedním z důvodů, proč je tolik dnešních lidí kolem třicítky bez partnera. „Jen málo lidí je nezadaných proto, že jim to tak naprosto vyhovuje, takže chtějí být celý život sami. Většina chce mít někoho blízkého i rodinu, jen odsouvají dobu, kdy se chtějí usadit,“ vysvětluje PhDr. Douchová. Trend singles se podle ní týká spíše života ve městě a souvisí s upřednostněním pracovních ambicí.
Ale co když jde o životní volbu? Za postojem člověka, který si vědomě zvolí být single, je podle psycholožky většinou obranný mechanismus. „Tihle lidé často prožili trauma v dětství nebo se jim nevyvedly předešlé partnerské vztahy.“
Psycholožka, pro niž jsou partnerské vztahy hlavní specializací, se v praxi často setkává i s klienty, kteří se před třicítkou dostali do vztahové krize a svého partnera opouštějí po mnoha letech. Ve svém dospělém životě tak vlastně vůbec nejsou zvyklí být jen sami za sebe - a někdy tak trochu nevědí, co s tím.
„Stává se, že se pár dá dohromady na střední nebo vysoké škole, po několika letech přijde na řadu takzvaná bačkorová kultura, kdy žijete vedle sebe, ale ne spolu, a nesnažíte se na vztahu pracovat.“ Následuje rozchod a otázka kam dál? „Mám tu klientky, které tohle prožily. Chtěly by najít partnera na založení rodiny, ale ztratily sebevědomí a nejsou si jisté, že se jim to podaří.“
Kam jít sám
Takže kam jít sám do společnosti, když nejste třeba zrovna večírkový typ a možnost potloukat se po nocích po klubech vás neláká? I na tuhle možnost už mnohé firmy myslí a všechny single aktivity zaměřují na to, jak zařídit, aby lidé nebyli sami.
Singles zájezdy jsou tu pro ty, kteří mají rádi turistiku, je možné zajet si i na kola, rafty nebo na lyže a obrovskou výhodou je, že už předem víte, že si s vámi budou ostatní příznivci vašeho koníčku povídat. Přijeli totiž ze stejného důvodu jako vy.
Třeba společnost Chafparade, která pořádá jednodenní kurzy vaření pro veřejnost, vedle přípravy ryb nebo italských specialit nabídla i vaření pro singles. „Kurz je koncipován asi pro sedmdesát lidí. Co se týká účastníků, zatím převažovaly ženy, které jsou v hledání partnerů asertivnější,“ říká šéfkuchař Michal Nevtípil.
Kurz je koncipován jako průřez světovou kuchyní a kromě toho, že si vybíráte z jídel, která chcete připravovat, si můžete vybrat i mezi přítomnými - třeba se tam najde někdo, s kým se chcete skamarádit nebo blíže seznámit. „Lidé rotují po různých skupinkách a můžou se tak spolu pobavit. Navíc se u dobrého jídla pije víno, což uvolňuje atmosféru,“ dodává šéfkuchař.
Fenoménu singles si všímají také církevní instituce. Pokud jste věřící a z nějakého důvodu nemáte partnera nebo s ním nemůžete sdílet víru, tak například pastorační středisko při Arcibiskupství pražském nabízí dvakrát v měsíci večery pro singles. „Vůbec nejde o seznamku, jde o setkání věřících. Chceme mladým i starším nabídnout společenství,“ vysvětluje pastor Michal Němeček.
Nic mi nechybí
K barům a klubům jako typickým místům pro setkávání nezadaných patří samozřejmě i kavárny - například čtyři notorické singles, hlavní postavy z legendárního seriálu Sex ve městě, právě v kavárnách zažívaly životní období, pro které se zavedl termín pozdní mladost. Stejně tak si třicítku užívá slečna, se kterou jsme si domluvily pokec v zapadlé kavárně na pražských Vinohradech.
„Když jsem byla malá, od mámy jsem pořád slyšela: ,Hlavně nejdřív vystuduj a až pak se vdej a měj děti.‘ Po vysoké se mě často ptala, kdy už bude mít vnoučata, a poslední rok dva se už jen strachuje, jestli je vůbec mít bude,“ mrkne na mě drobná blondýnka Klára s až nepřirozeně velkýma očima, které ji dělají o pár let mladší.
„Mám kolem sebe spoustu chlápků,“ odpoví trochu šibalsky webová designérka na otázku, jestli jí nechybí přítel. „Ve studiu, kde pracuju, jsem z šesti lidí jediná holka. S kamarády si pronajímáme velký čtyřpokojový byt v Modřanech, kde mám jednu spolubydlící, zbylí tři jsou taky kluci a se všemi dobře vycházím.“
Komunikativní blondýnka ještě dodává, že se vždycky spíš bavila se zástupci opačného pohlaví. Přátel, se kterými může probírat osobní věci, má dostatek. Sdílení emocí tedy nepostrádá.
„Vůbec nemám pocit, že by mi něco chybělo. Jasně, měla jsem pár milostných vztahů, ale většinou přestaly klapat. Daleko líp vycházím s kamarády. Ty nemusíš čtrnáct dnů nebo měsíc vidět a všechno je v pohodě. Nikomu to nepřijde divné a nikdo se nezlobí,“ vysvětluje slečna, která jako správná single klade osobní svobodu a nezávislost na vysoké místo v žebříčku svých hodnot.
Mladá žena si prostě nedokáže představit, že by při svém rozlítaném životním stylu musela na někoho ustavičně myslet nebo někomu pořád volat.
„Souvisí s tím i moje práce. Někdy, podle toho, jaké jsou zakázky, sedím u počítače i šestnáct hodin, pak jdu spát a dalších pár dnů je to stejné. Jindy mám sice volno, ale když dělám to, co chci a co mě baví, nechci se cítit provinile kvůli tomu, že bych vlastně měla být s partnerem,“ říká Klára s tím, že občas se v jejím životě muži objevují, ale jakmile dojde na závazky, sama ze vztahu vycouvá.
Být single je z určitého pohledu zkrátka cool.