Šikana hrozí i v dospělosti. Jak se bránit?

Z definice je šikana chování, ve kterém se skrývá záměr ublížit, zastrašit nebo ohrozit jiného člověka. Jako dospělí se s ní setkáváme na internetu, v práci i v rodině. Přijít může ze strany nadřízeného, kolegy, obchodního zástupce, ale také nezvladatelného souseda, životního partnera nebo jakéhokoliv člena rodiny. A ničit nám život může i několik spolčených příbuzných či kolegů.

„Hlavním rysem šikany je opakovanost, systematičnost a dlouhodobost,“ říká Michaela Švejdová, expertka na šikanu a zakladatelka Mobbing Free Institutu, na který se mohou obrátit oběti šikany v práci.

Ale pozor, nejde o jakékoliv nevhodné chování. „Když na vás někdo zakřičí, protože má špatnou náladu, nebo po vás vyžaduje náplň práce, tak to za šikanu nepovažujeme. Každý může mít nějaké to emoční vychýlení,“ upozorňuje expertka.

V případě šikany se podle ní musí následující projevy opravdu dlouhodobě opakovat – neoprávněná kritika, křik, zadávání nesplnitelných či nesmyslných úkolů, pomluvy, ponižování nebo tzv. vztahová agrese, která se projeví záměrným poškozováním pověsti nebo napadáním statusu oběti.

„Rozlišujeme šikanu nevědomou, vědomou a patologickou. Nemusíme si totiž uvědomovat, že naše jednání je vnímáno druhými za hranou a jako šikanózní. Může to být naším přístupem, charakterem, tlakem na výkon i nevědomým jednáním, jež je pro ostatní náročné tolerovat,“ vysvětluje expertka.

Pokud ale druhému řekneme, že se cítíme šikanováni, obvykle útočit přestává a snáze se nám hledají cesty k nápravě.

Naopak u vědomé šikany jsou podle ní útoky cílené se záměrem druhého zlikvidovat. Když se ohradíme, začnou mobbeři, tedy ti, kdo páchají rafinovanou šikanu, útočit ještě více. „U těch patologických se pak šikana na pracovišti opakuje a můžeme to pozorovat na fluktuaci – kolegové často odcházejí kvůli vztahům a atmosféře.“

Ke konkrétnějším případům dlouhodobého nátlaku v pracovním prostředí patří nejasná a mlživá komunikace, manipulace s informacemi, úmyslné vyvolávání strachu a přehnaného napětí na pracovišti nebo zamezení přístupu na porady a důležitá jednání.

V rodinných a partnerských vztazích i ve skupině kamarádů se šikana může objevovat v trochu jiné podobě. „Velká část šikany v rodině je ve formě vztahové agrese,“ říká expertka na prevenci šikany Sherri Gordonová.

Lidé, kteří vztahovou agresi praktikují, se snaží svým obětem zničit mezilidské vztahy, jejich reputaci a napadají jejich místo a status. Vedou pomlouvačné kampaně, které samozřejmě mají efekt podle toho, jestli jsou ostatní členové rodiny ochotnými komplici a zapálenými roznašeči zlých pomluv, nebo si jsou schopni nastavit hranice.

„V extrémních případech může jít o fyzickou šikanu,“ pokračuje expertka. „Rodinní šikanovači často manipulují, ponižují a zastrašují. Navíc neustále kritizují, sprostě nadávají, popírají lidskou hodnotu daného člověka.“

Podle expertky může šikana nabrat i podobu záměrného rozbíjení vztahů, buď našeptáváním pomluv, nebo slovními a jinými útoky na členy rodiny, kteří si rozumějí. Popřípadě se agresoři snaží svoji oběť z rodiny tzv. vyštípat.

Gordonová také upozorňuje na to, že lidé, kteří šikanují, často přesvědčují své oběti, že si za všechno mohou samy, že jsou ti špatní a nikdo jim neubližuje. Jak se tedy dá šikana poznat?

„To, že se děje něco špatně, nám začne hlásit naše intuice a poznámky těch nejbližších, ale také naše tělo. Důsledky šikany mají totiž vliv nejen na naši psychiku, kdy jsme podrážděnější, ztrácíme koncentraci, jsme citlivější. Může způsobovat i fyzickou nevolnost a nespavost,“ vyjmenovává expertka na šikanu Michaela Švejdová s tím, že si každý může udělat test např. na serveru sikanavpraci.cz.

Potíže se totiž stupňují s časem, po který šikana trvá. K poruchám spánku se může přidat přibírání či hubnutí, úzkosti a deprese, které se mohou postupně rozvíjet do psychosomatických onemocnění.

Autor Preston Ni popsal pět konkrétních druhů šikany. Některé jsou zcela zřejmé, jiné rafinovanější, oběť ale často bývá vystavována jejich kombinacím.

Verbální šikana se projevuje již zmíněným zastrašováním, zostuzováním, například ponižující přezdívkou, nevraživým pošťuchováním a sexistickým, rasistickým nebo homofobním jazykem.

Zastrašováním, vyhrožováním a obtěžováním se projevuje i fyzická šikana, ačkoli bychom čekali, že tu hlavní roli bude hrát právě fyzické násilí. Násilí totiž může být simulované – například zaťatá pěst, hrubé vstupování do prostoru toho druhého, ale i to, že se někdo postaví do dveří, aby oběť nemohla odejít. Typické bývají i demonstrace fyzické dominance nebo početní, pokud šikanuje více lidí.

Pasivně agresivní neboli skrytá šikana je podle autora nejméně zmiňovanou formou, ale v určitých ohledech je nejrafinovanější a velice často používaná. Pro člověka, který šikanuje, je poměrně snadné šikanu popřít. Lidé, kteří se snaží poškozující jednání skrýt, se navenek chovají adekvátně, často tvrdí, že vám vlastně pomáhají a myslí to s vámi dobře, v kolektivu také předstírají, že k vám mají přátelský vztah.

Příkladem mohou být negativní drby, vymyšlené, překroucené pomluvy (Já ji mám ráda, ale…), zlomyslné a shazující vtipkování, sarkasmus (Ten náš mimoň…). Používá se i povýšený oční kontakt, např. obracení očí v sloup pokaždé, když něco řeknete, stejně tak je to s výrazem obličeje a gesty.

K tomu se přidávají i dlouhodobější strategie šikany, jako jsou ignorování a sabotáž. Může jít o zadávání nesmyslných úkolů, záměrné snižování a ničení úspěchů toho druhého, poškozování jeho duševní pohody a pocitu spokojenosti.

Pokud nad námi má šikanující osoba v nějaké formě i materiální moc, hovoříme o materiální šikaně. Ať už je to ten z partnerů, který více vydělává, nebo nadřízený, jenž rozhoduje o odměnách, povýšení i vyhazovu.

Všechny zmíněné druhy šikany se v dnešní době navíc mohou vyskytovat i v kyberprostoru (tzv. kyberšikana), agresor používá sociální média, textové zprávy, videa či online diskusní fóra.

Z uvedeného jasně vyplývá, že ve firmách by šikanu mělo řešit hlavně vedení. „Už protože sama od sebe nepřejde a může naopak hodně uškodit, například na reputaci, poklesu výkonnosti, bezpečnosti, zvýšení chybovosti, zhoršení pracovního klimatu. Projevuje se i na odchodu zaměstnanců, což také není finančně zanedbatelná částka, nehledě na dopady v týmu,“ vyjmenovává Michaela Švejdová.

„Zaměstnavatel by se měl zasazovat o příznivé pracovní podmínky, snižování stresu na pracovišti a rovné zacházení, “ dodává. Má ale i dobrou zprávu, přístup k této problematice se totiž ve firmách zlepšuje.

Šikaně se je třeba podle odborníků aktivně postavit – nemají tím ale na mysli, že bychom měli jít rovnou do otevřeného konfliktu. Především jde o to, abychom vůči ní byli odolní vnitřně. Boj s ní je totiž vždy běh na dlouhou trať.

Nejlogičtější řešení by mělo být požádat o pomoc, ale šikaně se daří tam, kde je znormalizovaná a přehlíží se. Proto je třeba, aby oběť racionálně zvážila, co se děje. A zda jde o vědomé nebo nevědomé jednání. Pomůže, když si člověk zapisuje útoky do deníku a začne shromažďovat důkazy.

„Začněte se učit, jak se postavit sami za sebe,“ radí Sherri Gordonová. Asertivitu, tedy schopnost vyjádřit se, ustát konflikt a obhájit se v něm, se člověk nenaučí za den, ale vyplatí se na ní pracovat.

Také byste se měli připravit na to, že budete muset projevit odolnost a schopnost vzdorovat, tedy rezistenci. Právě tohle bude člověk, který vás šikanuje, testovat, zkoušet hranice vašeho osobního prostoru a mantinely, které nově nastavíte.

Odbornice také radí, abyste nepodléhali emocím a nenechávali se pokaždé rozhodit. Jednání na základě frustrace a vzteku může podkopnout nohy.

„A nezapomeňte udělat si čas na nabrání sil,“ povzbuzuje Gordonová. Chovejte se k sobě zkrátka tak laskavě, jak můžete, a nebojte se přitom požádat o pomoc psychologa.

„Ti, kteří šikanují partnera, se cítí tak slabí, že mají zahlcující potřebu komandovat a dominovat, aby pocit méněcennosti kompenzovali,“ píše vztahová psycholožka Anne-Renee Testaová a uvádí i čtyři typické znaky vztahové šikany: