Článek
Anangaranga byla sepsána přibližně před 500 lety. Je určena všem milovníkům, zejména pak mužům, kteří se nevyznají v umění lásky, a nemohou proto dosáhnout pravé slasti z rozkoše.
Autor k tomu dodává: „V tomto pomíjivém světě plném neskutečných přeludů a vidin existuje jenom jedna věc, která má nějaký smysl. Je to potěšení z rozkoše s gazelookými ženami.“
Hned v úvodu knihy rozděluje ženy podle stavby těla. Neopomíjí však ani jejich vlastnosti. Doma tedy můžete nalézt čtyři druhy žen: lotosový kvítek, rozmarnici, škebli nebo slonici.
Nejhorší je prý slonice, která má pokožku mrtvolně bledou, strašlivě žere, při souloži hodně prýští a její šťáva páchne jako rujný pot ze skrání divokých slonů v říji. Pro milovníky detailů popisuje navíc čtyři základní druhy vnitřku pochvy. Nejhorší je podle něj čtvrtý druh, kdy je pochva uvnitř drsná, tak jako třeba kravský jazyk.
Jak muž pozná, že ho žena chce
I z dnešního pohledu se jeví velmi důležitá připomínka autora, že správného vzrušení dosáhne žena až při druhém milování. A jak poznáte, kdy dychtí, aby ji muž opět zalehnul: „Pokusuje si dolní ret, tváří se přihlouple, prohlíží si podpaží a záhadně se usmívá. Anebo se všude plete a překáží.“
Muž musí samozřejmě pilně dbát toho, aby ke slasti dospěla především jeho gazeloočka. Kvůli tomu je potřeba, aby zadržel výron semene. Prý stačí, když si před souloží potře chodidla pastou z kořene mimózy a z kravského mléka. Anebo když si vloží pod jazyk semena sedmilístku nasbíraná v neděli. Ale pozor, tyto rady neplatí pro muže, kterým chybí síla v bedrech.
Moudrý muž prý odmítne při výběru nevěsty dívku, jež vyplazuje jazyk, má uši jako vějíře nebo více čí méně prstů, než se sluší. Naopak moudrý a rozvážný otec nepřijme za zetě karbaníka, impotentního, kňouravého ani prohnaného vyžírku.
Když muž hledá nevěstu
Mužům, kteří nehledají nevěstu, autor Anangarangy vysvětluje, které ženy jsou snadno k zalehnutí: „Především neskromné, všehochtivé a umělkyně. Ale také ty, co mají za manžele ošklivce nebo ochablíka. I s těmito ženami se však nesluší souložit v domě jiného, v šatlavě, na cestě pro vozy a na břehu řeky.“
A na závěr speciální rada pro muže, kteří mají malý pyj. „Stačí, když ho natřou nestrávenými zbytky potravy ze žaludku z buvolice a jako druhou vrstvu nanesou speciální pastu z lotosových pestíků a černé soli. Pak se ohromně zvětší a ztvrdne.“ Pokud by se náhodou nezvětšil a neztvrdl, nevadí. Dle Anangarangy platí, že muž s hodně dlouhým pyjem bude žít v chudobě. Muž s hodně tlustým bude nešťasten. Muž s hodně tenkým dosáhne štěstí. A muž s krátkým se stane králem… Přeji vám zábavnou četbu.
