Článek
Manželství postupně získalo monopol na sex a stoupla hodnota pohlavní zdrženlivosti i monogamie, tedy života s jedním partnerem. Tvůrci nové společenské morálky označili nevěru za tabu a ignorovali ji. Na druhé straně legitimizovali prostituci – v rámci dvojí morálky. To ovšem platilo jenom pro muže.
Menší sexuální revoluce proběhla také na přelomu druhé poloviny 16. století.
Vyznačovala se novou sexuální otevřeností. Přinesla do života lidí takzvaný hédonismus, tedy tělesné rozkošnictví a velké smyslové požitkářství. Jednoduše řečeno, po staletích zákazů a omezení začalo být moderní pořádně si sex s partnerem užít.
Minulé století můžeme jednoznačně označit za století sexuálních převratů. K některým došlo neplánovaně, díky náhodě. Sex totiž odjakživa skrýval dvě zásadní rizika. Nákazu sexuálně přenosnou nemocí a nechtěné otěhotnění. Obojího se lidé ve dvacátém století mohli přestat bát.
Na konci druhé světové války objevil Brit Alexander Fleming penicilín. Povedlo se mu to více méně náhodou. Určitě netušil, že jeho objev, který stál u zrodu bouřlivého vývoje antibiotik, bude mít dopady i na sexuální život lidí. Ale měl.
Antibiotika znamenala převrat v léčbě pohlavně přenosných nemocí, jako například syfilidy. Ze strašáka ohrožujícího lidský život se díky nim stala běžně léčitelná infekce.
Objev hormonální antikoncepce
Druhý průlom znamenal objev hormonální antikoncepce v padesátých letech minulého století. Spolehlivá antikoncepce se šířila nejdříve v USA. Do tehdejšího Československa doputovala zázračná pilulka relativně brzy, už v roce 1965.
Spousta lidí považuje za skutečnou sexuální revoluci období, které následovalo: šedesátá až osmdesátá léta dvacátého století. Byla spojovaná s hnutím hippies. V té době začal kulturní a sociální proces, díky kterému pak došlo k uvolnění sexuální morálky. Intenzívní sexuální život se už nutně nemusel odehrávat jenom v tradičním manželství.
Důležité bylo, že zmizel strach. Pohlavní nemoci uměli lékaři vyléčit, otěhotnění si ženy a muži mohli kontrolovat. Pokud k němu přece jen došlo, dala se využít v té době už legitimní interrupce, tedy ukončení těhotenství.
Postoje společnosti k sexu se dále rozvolňovaly a liberalizovaly. Podstatnou roli v tom sehrály poznatky o lidské sexualitě, které vyplynuly z výzkumů vědců, jako byli Američané Kinsey, Masters a Johnsonová. Najednou všichni věděli, že masturbovat je normální a orální sex také není nic nepřirozeného.
Postupně docházelo k uznání homosexuální orientace. A děti narozené nesezdaným dvojicím přestaly mít společenské stigma, tedy znamení něčeho nenormálního.
Internet jako by odstartoval antisexuální revoluci. V ordinacích sexuologů přibývá mužů, kteří nemají sex se svými partnerkami. Raději masturbují u internetové pornografie.
Konec dvacátého století poznamenala spíš zvýšená sexuální zodpovědnost, a to zejména u mladých lidí. Možná šlo o generační reakci na léta volné lásky jejich rodičů, možná to způsobil virus HIV/AIDS. Někdy se hovoří dokonce o takzvané sexuální kontrarevoluci.
Za určitou sexuální revoluci označují někteří odborníci také vývoj léků na podporu erekce. Ty dokázaly efektivně řešit do té doby největší známý mužský sexuální problém, potíže se ztopořením. Zdá se však, že nejde o vynález, který by měnil zažité normy sexuálního chování, i když mnoha mužům a jejich ženám jistě v sexu významně pomáhá.
Můžeme si jen přát, aby na počátku další, tentokrát antisexuální revoluce nestál vynález internetu. V ordinacích sexuologů totiž přibývá mužů, kteří nemají sex se svými partnerkami. Raději masturbují u internetové pornografie.
„Je to atraktivnější, snazší a stále nové,“ řekl mi nedávno jeden klient na otázku, proč upřednostňuje autoerotiku před milováním s manželkou. „Navíc mi to nenadává.“
A právě teď sedí u svých počítačů celá generace náctiletých mladých mužů, pro které je masturbace vhodným relaxem mezi dvěma levely počítačové hry. Ven za děvčaty se jim moc nechce. No, však uvidíme.
