Článek
Vždyť to znáte, začíná se hned od narození a někdy pěkně zostra. Většina mužů určitě slyšela slavné: „Nebreč, kluci přece něco vydrží.“ Stejně jako spousta žen slýchávala jiné záludné tvrzení: „Nesahej si tam, to slušné holčičky nedělají.“ Aniž si to zřejmě uvědomili, ozvěna těch tvrzení, která v dětství berou obvykle velice vážně, v nich pak rezonuje ještě mnoho let poté.
V pubertě pak přihodí pár mouder oblíbený časopis. Všichni určitě někde narazili na články typu Deset rad, jak sbalit kluka. Nebo ve stylu významného životního doporučení Co holce nikdy zásadně neříkat. Tyhle „zaručené“ rady navíc může okořenit i trocha reklamy ve smyslu Maminka vždy ví…, případně Chlapi sobě!
A kdybyste i přesto tápali, ti zkušenější vám určitě pomůžou. Třeba maminka dobře míněnou radou: „Holka, pamatuj si, že mužský je hlavou rodiny, ale žena jejím krkem, který tou hlavou hýbe.“ Nebo tatínek svým energickým tvrzením: „Ženskou za volantem poznáš na sto honů.“
Stranou ale nezůstávají ani někteří odborníci. Pokud budete mít zájem, změří vám, kolik mužské a kolik ženské složky má vaše osobnost. Mužské rysy reprezentují v jejich pojetí například síla, aktivita, tvrdost, ochranitelství nebo rozhodnost. Ty ženské pak naopak slabost, pasivita, měkkost, pochopení nebo to, že se dokážou pružně přizpůsobit nejrůznějším životním situacím.
Rodový sexuální folklór
V pomyslné přehlídce podobných výroků nesmí chybět ani rodový sexuální folklór typu: „Přece ti nebudu proboha říkat, co máš dělat. Copak nejsi chlap?“ Anebo podobná rada dcerám: „Měla bys jako ženská pochopit, že to mužský prostě potřebuje, a hotovo.“ A to můžu s radostí konstatovat, že téměř vyhynulo jiné erotické doporučení určené ženám. Nese se v duchu stoje spatného, který známe z hodin tělesné výchovy: „Pokud si ho nepostavíš, tak si nezasloužíš.“
Nedávno mi jedna moje klientka vyprávěla o tom, že musela chodit v dětství s maminkou do kuchyně, aby se něco užitečného naučila, zatímco bratra si bral tatínek s sebou do dílny. Oba na to vzpomínají velmi neradi, protože se jim tam často nedařilo zvládat věci, které po nich rodiče chtěli.
Dodnes si pamatují nepříjemný rodičovský dvojhlas ve stylu: „Co ty jsi to proboha za holku? A co ty jsi to sakra za kluka?“ Vtloukl jim do mozku frustrující pocit, že asi nejsou dost dobrá holka nebo dost dobrý kluk. Ten nepříjemný pocit s nimi navíc rostl, a to pěknou řádku let.
Moje klientka si přesto dokázala najít příjemného, pozorného a uznalého manžela. Díky němu získala časem pocit, že je moc fajn ženská. Její bratr takové štěstí neměl. Pokusil se o sebevraždu dřív, než si někdo všiml, že i on je bezva chlap.
Každý jiný a každá po svém
Existují vlastnosti, které stereotypně přiřazujeme mužům a ženám. Jsou vrozené lidem různého pohlaví, nebo se jim učí už odmalinka? Dva protichůdné tábory expertů o tom vedou spor už dlouhou řadu let. A nevypadá to, že by ho v brzké době vyřešili. V každém případě můžeme svým dětem vytvářet takové prostředí, ve kterém si budou moci skutečně svobodně hledat svou tvář a popisovat pomyslnou tabuli života svým rukopisem bez omezujících přívlastků.
Můžeme to třeba udělat tak, že dítěti začneme nabízet různé možnosti. Auto, nebo panenku? Sport, anebo ruční práce? Být veden, nebo vést? Spolknout slzu, anebo plakat? Všechno je možné a nic není špatně. Můžeme to udělat i tak, že se pro začátek srovnáme každý sám v sobě s tím, jací lidé vlastně jsme. Jistě takoví, jací dokážeme být. Každý jiný a každá po svém.
