Článek
Muži to mají složitější než ženy. Přiznat sexuální slabost je pro ně stále ještě komplikovanější kvůli tomu, že jim to sráží sebevědomí. Ženám připadá přece jenom o něco snazší zajít do poradny, ať už sexuologické, nebo psychologické.
Strach přímo způsobuje mnoho sexuálních problémů. Navíc je také prohlubuje, fixuje a komplikuje jejich řešení. Ale i tady se muži liší od žen. Přesněji řečeno se často liší to, čeho se muži a ženy v sexu bojí.
Typickou mužskou obavou je strach ze selhání
Zajímavá je už samotná terminologie. Výraz selhání nepoužívají jen klienti: „Úplně jsem selhal, nezmohl jsem se vůbec na nic…“. Používají ho rovněž odborníci. Ve svém slangu běžně označují problémy se ztopořením termínem erektilní selhání.
Muži, kteří mají dlouhodobé potíže s erekcí, se někdy dostávají dokonce do stavu, kdy se jim zdá, že selhávají jako takoví a ve všem. Samotná obava z toho, že problém nastane, bývá živnou půdou pro vznik tohoto problému. Čím víc se muž svého „selhání“ obává, tím je pravděpodobnější, že ho potká. Obvykle k němu dochází na začátku vztahů. A bývá vcelku jedno, jestli jde o vztah, který má ve dvaceti, nebo v padesáti.
Typický je také vývoj tohoto problému. I když se muž před dalším pokusem utěšuje, že se mu něco podobného už rozhodně nestane, mívá často smůlu. Dojde k tomu opět. Čím víc se na erekci soustředí, tím spíš ho zklame. A to pak samozřejmě zvyšuje i obavy o celý vztah.
Mužská sexuální role je většinou postavena na sexuální úspěšnosti, na rozdíl od podobné role ženy. To, co ona často nepovažuje za problém, alespoň ne zpočátku, těžce sráží sebevědomí muže.
Strach ale nemívá v podobné situaci jenom on. Obavy začne mít časem i jeho partnerka. Často si začne dávat mužovu slabou nebo chybějící erekci do souvislosti s tím, že mu nepřipadá dostatečně atraktivní nebo zkušená. Případně se bojí, že si partner našel někoho jiného, anebo se to chystá udělat.
Nejčastější obavy žen
U žen a jejich sexuálních obtíží hraje obvykle podstatnou roli jiný druh obav než u mužů. Nestrachují se o výkon a nebojí se selhání. Na tom jejich sex nestojí. Jaké jsou tedy příčiny? Například u vaginismu, což je stav, kdy do pochvy nejde zavést penis, prst ani nic jiného, hraje hlavní roli strach z bolesti. Tento problém vzniká v drtivé většině případů na počátku pohlavního života.
Jak žena neúspěšně opakuje pokusy o soulož, obavy z bolesti u ní narůstají. Podobně jako křečovitá obranná reakce svalstva kolem vchodu do pochvy. Problém si tím prohlubuje a fixuje.
Roli ale může hrát i obava z vlastního pohlavního orgánu. Ženy, které přicházejí k odborníkům řešit vaginismus, často vůbec nevědí, jak jejich genitál vypadá. Dokonce se ho nikdy samy eroticky nedotýkaly. Jak laskavý čtenář jistě uzná, to není situace, ve které by se kdy mohl ocitnout jakýkoli muž.
U žen, kterým se nedaří dosáhnout orgasmu, bývá jednou z častých příčin strach ze ztráty sebekontroly. Mnoho z nich sice nechá dospět vzrušení do určité úrovně, ale pak ho zastaví. Bojí se toho, co se bude dít dál. Obávají se ztráty sebekontroly.
Na druhou stranu se ale některé obavy mužů a žen navzájem podobají. Týká se to například situace, kdy partneři mají rozdílnou chuť na sex. Aktivnější z dvojice se obává, že nižší aktivita partnera nebo partnerky vyplývá z nedostatku lásky nebo z nedostatku vlastní atraktivity. Pasivnější z partnerů mívá stejný strach z toho, že ho partner opustí, pokud mu nevyhoví a nenaplní míru jeho potřeby.
Podobné obavy mívají ženy i muži tehdy, když se liší ve svých sexuálních očekáváních. Ti liberálnější si nejsou jistí, jestli můžou se svým protějškem mluvit zcela otevřeně o svých potřebách. Ti konzervativnější mají zase strach, že nebudou svému protějšku stačit.
Podobné obavy komplikují i samotnou komunikaci
Pokud partneři neřeší problémy v sexu, protože o nich mlčí, potíže se snadno přelijí do jiných oblastí vztahu. Zádrhel, který by bylo jednoduché vyřešit na jeho samotném začátku, naroste do obludných rozměrů. A přesto se o něm mlčí od rána do večera. S tím rostou emoce, obavy i pochyby: Už mne nechce? Nelíbím se mu? Má někoho jiného?
Nelze si tedy než přát, aby lidé žili ve vztazích, ve kterých se muži nemusí bát selhání, protože jim v očích jejich ženy nic takového nehrozí. A zároveň ve vztazích, v nichž se ženy neobávají ztráty sebekontroly, poněvadž se s partnerem nemusí bát vůbec ničeho.
A také jim samozřejmě přeju vztahy, ve kterých se rozdíl v chuti na sex nebo rozdíly v preferovaném způsobu milování nikdy nestanou rozbuškou, jež způsobí krizi celého vztahu. Cítit se s partnerem dobře a bezpečně, to může být takové všední a dobře fungující afrodiziakum, pokud to tak chcete nazvat.
