Článek
Novináři se nás ptají, jestli jde o nějaký nový fenomén, nebo o snahu určité skupiny lidí vymezit se proti přesexualizované společnosti. Případně jestli se nejedná o individualismus vyhnaný do krajnosti. Popravdě řečeno, nevíme si s tím příliš rady.
Existují vůbec lidé, kteří sex absolutně nepotřebují? Profesor Antony Bogaert udělal v roce 1994 průzkum mezi 18 000 obyvateli Velké Británie. V části dotazníku, která se zabývala sexuální orientací, byla uvedena i možnost: „Nikdy mě sexuálně nepřitahovalo žádné pohlaví.“ Všechny překvapilo, že tuto odpověď zaškrtlo celé jedno procento dotázaných.
Největší skupinu lidí, kteří se k asexualitě hlásí, shromáždil kolem sebe David Jay, zakladatel webové stránky www.asexuality. org. Jde o poměrně různorodou společnost. Někteří z nich mluví o tom, že nikdy k nikomu necítili žádnou sexuální touhu. Jiné nezajímá sex v páru, ale občas masturbují. Další naopak sexuálně žijí, ale nenacházejí v milování žádné velké potěšení.
Co možná řadu lidí překvapí, většina z nich je spokojená se svou situací. A touží po tom, aby většina společnosti asexualitě rozuměla a uznala ji. Setkávají se totiž spíš s nepochopením. Jejich okolí je vnímá jako divné exoty. Sexuologové považují za důležité, aby si veřejnost uvědomila rozdíl mezi asexuální orientací a asexuálním chováním. Ten je totiž velice podstatný.
Opravdu asexuálního člověka zřejmě nepřitahuje nikdo a nic. Nemá sexuální fantazie ani erotické sny. U zdravých mužů, jejichž pohlavní ústrojí je velkovýrobnou spermií s dobře zajištěným exportem, to není snadná představa.
V případě sexuální orientace jde o zásadní věc. Přesněji řečeno o vrozenou a celoživotně neměnnou preferenci určitých sexuálních objektů. Třeba lidí opačného nebo naopak stejného pohlaví, případně dětí, či dokonce zvířat. Jestli existuje skutečná asexuální orientace, zatím nevíme.
Znamenalo by to totiž, že dotyčného člověka celoživotně nepřitahuje nikdo a nic. Nemá žádné sexuální fantazie ani erotické sny. Je sexuálně prázdný a přitom zcela zdravý. Většina lidí si to nedovede představit. Zejména ne u biologicky zdravých mužů, jejichž pohlavní ústrojí je velkovýrobnou spermií s dobře zajištěným exportem.
Asexuální chování si umíme představit snáz
Jde o život bez sexuálních aktivit. To znamená bez partnerského milování, ale i bez masturbace. Takový stav může mít mnoho důvodů. Může tak žít třeba člověk, který je nemocný fyzicky, případně psychicky. Stejně jako jedinec, který se rozhodl pro absolutní celibát. Nebo lidé, které někdo v dětství těžce sexuálně traumatizoval, anebo si prošli fanatickou náboženskou výchovou v rodině. Život bez sexu může být tedy projevem vrozené poruchy, prožitého šoku, stejně jako výsledkem svobodného rozhodnutí či životního stylu.
V Japonsku existuje skupina mladých lidí, tzv. hikikomori. Uzavírají se doma, často v pokoji u rodičů, a vyhýbají se lidské společnosti. U nás máme vášnivé povahy, které celé dny paří počítačové hry. Osobně si myslím, že jim základní pudy nechybí. Máma je občas nakrmí a autoerotika u nich také funguje.
V budoucnu možná budeme zkoumat, jestli existuje skutečná asexuální orientace jako vrozená dispozice, nikoli jako porucha těla, hlavy nebo vztahů. Ale akceptovat lidi, kteří nemají v životě sex a vůbec jim to nevadí, ať už z jakéhokoli důvodu, to můžeme udělat už teď.
