Článek
S případem, kdy žena znásilnila muže, jsem se ve své praxi soudního znalce v oboru sexuologie nesetkal, i když vyloučit tuto možnost asi úplně nelze. Na internetu propíral nedávno bulvár případ Chantae Gilmanové (26) z amerického Seattlu, která měla podle testů DNA znásilnit jednatřicetiletého muže. Vnikla k němu do bytu, když vyspával po oslavě kamarádových narozenin. Svázala ho prý a snažila se s ním souložit. Ale ať to bylo v Seattlu jakkoliv, ženy jsou pachatelkami znásilnění opravdu jen ojediněle.
Obětí znásilnění stane více než 11 % žen. Část z nich dokonce opakovaně.
O případech neznámých násilníků, kteří přepadají na ulicích a v parcích ženy, se často píše v rubrikách typu Kriminalita nebo Černá kronika. Ty však představují jen malý počet těchto trestných činů. Mnohem častěji k nim dochází mezi lidmi, kteří se znají. Podle průzkumů sexuálního chování obyvatel České republiky, které děláme s kolegou Petrem Weissem, se obětí znásilnění stane více než 11 % žen. Část z nich dokonce opakovaně.
To znamená, že těch několik set nahlášených kauz tvoří jen malý zlomek z celkového počtu těchto trestných činů. Zvláštní je i další jev. Většina žen, které odpovídají v našich anonymních průzkumech, uvádí, že je znásilnil příbuzný nebo známý. Policii naopak hlásí daleko častěji případy, kdy se na nich dopustil sexuálního násilí muž zcela neznámý nebo jen povrchně známý.
Často podceňované delikty
Ničím výjimečným není ani znásilnění mezi manžely nebo partnery. Oběť ho jen málokdy nahlásí policii. Hodně takových činů se navíc skrývá za deliktem, který je chápán jako méně závažný: za takzvaným domácím násilím.
Policie i sociální instituce dnes dokážou proti domácímu násilí účinně zasahovat. Přesto se často setkáváme s tím, že lidé tyto delikty výrazně podceňují. Je přece jasné, jak nebezpečný může být agresivní opilec, zvlášť v případě, kdy je jeho partnerka týranou matkou několika dětí, která se chová submisivně a nekonzumuje alkohol ani drogy.
Horší je to v případě, kdy se domácí násilí objeví ve vztahu dvou stejně sociálně narušených jedinců. Kriminalisté kdysi vyšetřovali pachatele, který zavraždil svou dlouholetou partnerku. Dva roky žili ve společné domácnosti a opakovaně mezi nimi docházelo k zuřivým hádkám a ke rvačkám. Oba byli navíc závislí na alkoholu.
Případů, kdy rušili noční klid a vzájemně se napadali, se stalo za poslední roky hned několik desítek. Muž byl také opakovaně podezřelý ze znásilnění ženy. Ta však svoje obvinění opakovaně brala zpět, jakmile vystřízlivěla.
Tento kalamitní vztah nemusel skončit usmrcením ženy, kdyby příslušné orgány nepodceňovaly rizika vleklých a vlastně i stereotypně se opakujících konfliktů. Už několik let můžou násilníkovi zakázat kontakt s obětí. Mentálně slabá a na alkoholu závislá žena jí nepochybně byla.
Rozvody a obvinění ze znásilnění
Delikátní jsou obvinění ze znásilnění, ke kterým dojde v době, kdy se pár rozvádí. Může jít o násilí skutečné stejně jako smyšlené, kterým se žena snaží vydírat svého muže. A někdy se stanou i případy dost kuriózní. Vzpomínám si na kauzu zemědělce, který podal žádost o rozvod. Odůvodnil ji tím, že se s ním žena neustále hádá a je mu navíc nevěrná. Také uvedl, že už spolu nemají delší dobu žádné intimní styky.
Psychiatr, který jeho manželku vyšetřil, u ní diagnostikoval poruchu osobnosti s výraznými asociálními a hysterickými rysy. Při líčení se soudce zeptal muže, kdy měl s manželkou naposledy pohlavní styk. Muž přiznal, že včera. „Jak mi to vysvětlíte?“ reagoval překvapený soudce. Navrhovatel lakonicky prohlásil: „Já jsem se jí bál, pane soudce.“
Pachatelé sexuálních agresí mají bohužel sklon k recidivě.
Častější bývá situace, kde rozvádějící se manželka obviní manžela ze znásilnění, protože mu chce pořádně zavařit. Netvrdím, že taková obvinění jsou vždy jen nějakou zlovolnou smyšlenkou, někdy k trestnému činu skutečně dojde. Pak je ale nesmyslné čekat na rozvodové stání. Jeho spáchání se musí oznámit a řešit okamžitě, bez ohledu na průběh rozvodu.
Když jeden člověk donutí druhého k sexu násilím nebo hrozbou násilí anebo se zbraní v ruce, jde nepochybně o čin surový, odporný a nebezpečný. Pachatele takového zločinu není správné krýt a událost je potřeba oznámit. Oběť tím může předejít dalším podobným zločinům v budoucnu. Pachatelé sexuálních agresí mají bohužel sklon k recidivě. A to se týká i těch, kteří napadají své příbuzné nebo známé.
