Článek
První je strach, že na nich ulpí zraňující a ponižující stigma pohlavně zneužité ženy. Řadě z nich připadá jejich zážitek jako nějaká obzvlášť špinavá skvrna na čistém ubrusu. Statistika navíc říká, že pachatelem bývá většinou partner, manžel, příbuzný nebo známý. A zřejmě není tak jednoduché jít a prásknout ho, respektive oznámit trestný čin na policii.
Ne každá žena ví o nevládních organizacích, které jim bezplatně nabízejí své služby. Mohou se tam poradit o právních a zdravotně sociálních problémech, které přináší jejich situace. Asi nejznámější je v tomto ohledu Bílý kruh bezpečí.
Mnoho žen, které svůj problém neohlásí a s nikým fundovaným nepromluví, se může trápit kvůli případným následkům. Třeba proto, že jim hrozí nechtěné početí? Pokud nepoužívají účinnou antikoncepci, není možnost otěhotnění vysoká, ale také není nulová. Pohybuje se od pěti do osmi procent.
Lidé z okolí znásilněných žen často zvyšují jejich trauma. Naznačují, že dotyčného k jeho agresívnímu činu určitě nějak vyprovokovaly. Krátkou sukénkou, vyzývavým chováním nebo něčím podobným.
Ale i v těchto případech existuje řešení: postkoitální antikoncepce (Postinor). Tabletku „PO“ si může koupit v lékárně každá žena, které je aspoň šestnáct let. Nepotřebuje k tomu recept od lékaře. Jakmile ji použije, zabrání s vysokou pravděpodobností nežádoucímu početí. A to až 72 hodin po nechráněném styku. Čím dříve po ní sáhne, tím je účinnější.
Se svým gynekologem může konzultovat i další kroky. Mezi ně patří vyšetření, které zjistí, jestli ji násilník nenakazil nějakou z pohlavně přenosných nemocí.
Důležité vyšetření
Při vynuceném pohlavním styku používá agresor kondom jen zcela výjimečně. Potom se ženy neobejdou bez spolupráce s lékaři. Rozhodně jim nedoporučuji, aby zaujaly pozici mrtvého brouka a spoléhaly na to, že se jim pohlavní nákaza zdá málo pravděpodobná. Zdravotní pojišťovny hradí v těchto případech všechna potřebná vyšetření.
Lidé z okolí znásilněných žen často zvyšují jejich trauma. Nejednou jim dávají najevo, že na smutné události určitě nesou jistou spoluvinu. Dotyčného k jeho agresívnímu činu zřejmě nějak vyprovokovaly. Krátkou sukénkou, vyzývavým chováním nebo něčím podobným.
Nechybějí ani názory extremistů. Podle nich ženu znásilnit nelze. Kdyby opravdu nechtěla, tak k ničemu nedojde. Těmto cynicky uvažujícím jedincům doporučuji, aby cvičně podstoupili situaci, kdy je někdo bude ohrožovat zbraní nebo fyzickým násilím. Třeba pak mnohé pochopí.
Pomoc okolí
Je smutné, že se některé znásilněné ženy dočkají u partnerů a známých spíš nedůvěry a negativních postojů než racionální podpory a pomoci. V posledních letech často slýcháme o syndromu, který vyvolá trauma ze znásilnění. Sexuální agrese může nepochybně negativně zasáhnout psychiku oběti a nepříznivě ovlivnit její sexuální, partnerský i pracovní život. Proto je tak důležitý citlivý a rozumný postoj jejího bezprostředního okolí.
Někdy bývá vhodné i to, aby znásilněná žena vyhledala psychoterapeutickou péči. Zejména musí efektivně bojovat s absurdními pocity spoluviny a selhání. Ale také s tím, že začne rozporně vnímat pozitivní stránky sexuálního a partnerského života.
Náš právní řád umožňuje poměrně dobře postihovat pachatele znásilnění. Ve vztahu k obětem tohoto vážného zločinu má náš zdravotní a sociální systém naopak nesporné rezervy.
