Článek
Nic proti emancipačnímu hnutí, nicméně zastáncům moderního genderismu už dnes nejde o rovnoprávnost, nýbrž o shodnost pohlaví. Snaží se silně relativizovat rozdělení lidí na muže a ženy. A tak někteří pseudointelektuálové mluví o ženomužích, mužoženách, ale i o dalších kuriozitách.
V přemíře pozoruhodností a senzací se ztrácí pozvolná, zato však vytrvalá krize mužského pohlaví. Zvlášť výrazně se začala projevovat od konce druhé světové války. Jde o jev celosvětový, o kterém se navíc diskutuje jen velmi zřídka. Některé projevy uvedeného krizového vývoje mi připadají zajímavé.
Moderní společnosti jako by nechtěly souhlasit s tím, že nejrozumnějším myslitelným prostředím pro dobrý vývoj a výchovu dětí je tradiční rodina. Tedy ta, která sestává z otce, matky a dětí. Obliba manželství stále klesá. Jedinou skupinou, která se ho usilovně domáhá, jsou dnes lesbičky a gayové.
Muži se stávají pro dnešní rodinu a děti stále méně významní. Navíc roste počet žen, které žádné děti vlastně ani nechtějí. Ty, které rodičovství podstoupí, dokážou vychovat své, většinou jediné, dítě docela dobře bez asistence muže. Ten jim nepřipadá nezbytný.
Důsledky nepřítomnosti táty ve výchově
K čemu to vede. Dětem chybí zkušenost s dobrým vztahem otce a matky. Speciálně vztahem, pro který by byla typická jistota a stálost. Nepřítomnost táty a mužských vzorců chování ohrožuje více chlapce než děvčata. Mužské pohlaví totiž není zdaleka tak silné a odolné, jak by se zdálo. Chlapci jsou mnohem zranitelnější než děvčata, pokud jde o vliv výchovy. Ukazují to třeba zkušenosti s lidmi, kteří prošli dětskými domovy. Dívky z těchto domovů se uplatňují mnohem úspěšněji v běžném životě než chlapci.
A jak se zdá, pohlavní aktivity se v dlouhodobých vztazích stávají s pokrokem civilizace méně častými. Některé současné studie navíc naznačují, že stále více partnerských dvojic, zejména těch ve středním a starším věku, nemá pohlavní styky vůbec. Takové formální dvojice jsou prý pozoruhodně stabilní a nekonfliktní. Také ženská a mužská sexuální role v nich nemá žádný význam. Mohou být první známkou plynulého přechodu k unisexuální společnosti.
Tradiční mužské vlastnosti, jakými byla odedávna čestnost, upřímnost, síla a dominance, jsou ve stále nižší společenské oblibě. Muži dnes mají jen velmi omezené možnosti, jak prokázat svou odvahu, stálost, spolehlivost a ochotu bránit své blízké. Souvisí s tím také výrazně se snižující popularita vojenské služby a úcty k válečným veteránům. Což je nepochybně jedním z důvodů, proč dnes mladí muži hledají stále častěji uspokojení ve fiktivním světě počítačových her a erotiky.
Zajímavým projevem klesajícího významu mužské role a mužské dominance se stal také nedávno prokázaný pokles hladiny testosteronu u pánů tvorstva. Vědci k tomuto závěru dospěli porovnáváním dat z uplynulých několika desítek let. Zdá se, že někteří sociální konstruktivisté se konečně dočkají nového muže, který ztratí podstatnou část svých mužských vlastností a bude se stále více podobat ženám. Jen rodit děti a kojit je se zřejmě hned tak nenaučí.
