Článek
Zajímavý výzkum udělal tým vědců z německé Bochumi. Zkoumal, jaké lidské vlastnosti ovlivňují spokojenost s intimním životem a jeho kvalitu. Nejspokojenější nebyli kupodivu lidé vášniví a poživační nebo extrovertní svůdci anebo znalci nejrůznějších sexuálních technik a fíglů. Nejspokojenější byli svědomití lidé orientovaní na splnění svých životních cílů a na efektivitu.
To platilo pro muže i pro ženy. Ty však měly ze zmíněného přístupu svých partnerů větší prospěch. Svědomitost, důvěra a bezpečí u nich hrají důležitou roli ve všech vztazích, zejména pak intimních. Významně se podílejí na tom, jak budou prožívat svůj sexuální život.
Trochu mi to připomnělo myšlenky psychiatra a jednoho z klasiků manželského poradenství MUDr. Miroslava Plzáka. Zdůrazňoval například, že pro trvalost manželství je důležitější vzájemně sdílená pohoda než „milostné řeči“, citové erupce nebo spalující vášně. A pokud šlo o manželský sex, doporučoval, aby si manželé vytvořili jakýsi sexuální jízdní řád. Tedy aby si stanovili den v týdnu, kdy se budou sexuálně stýkat, a pravidelně jej dodržovali. Je to jedna z věcí, která bude přispívat ke stabilitě páru.
Mimochodem svědomití lidé orientovaní na splnění svých životních cílů a na efektivitu vytvářejí obvykle pevné páry. Ve vztahu je pro ně velice důležitá oboustranná spokojenost a už zmíněná pohoda. I v průzkumech, které jsme dělali s profesorem Petrem Weissem, měla sexuální spokojenost úzkou vazbu na to, že šlo o lidi, kteří spolu žili dlouhou dobu ve stabilním páru.
Promiskuitní jedinci, kteří prožívají hodně intenzivně krátkodobé intimní vztahy, mohou žít pestrým a pro ně zajímavým životním stylem. Ten však v žádném případě nepřestavuje jistotu, kterou normální lidé potřebují pro svůj klidný a spokojený život. Intimní stabilitu těchto párů nepodmiňují nějaké sexuální supervýkony nebo superzážitky. Klíčovým tmelem je podle všeho vzájemná důvěra obou partnerů, ale také rozumná a uspokojivá míra tolerance.
Normy v posteli
Sex posiluje vzájemná pouta a podporuje důležitý pocit, že po vás partner či partnerka pořád touží. O tom není sporu. To, o čem se mezi lidmi spory naopak často vedou, bývá frekvence pohlavních styků. Různí jedinci mají různou potřebu sexu.
Sexuologové se shodují, že nejobvyklejší frekvencí u párů, které spolu žijí delší dobu, je pohlavní styk jednou až dvakrát za týden. V každém případě je nutné přizpůsobit četnost pohlavních styků možnostem méně náruživého partnera, aby se mu sex nezprotivil nebo ho třeba nezačal nudit.
Dřív církev označovala sex za nečistý a měl se omezit jen na rozmnožování. Dnes si naopak spousta lidí říká, jestli nejsou vadní, když ho neprovozují co nejčastěji. Pokud ale přistoupí na tenhle postoj, snadno se jim může stát, že normy, které musí plnit v práci, je začnou pronásledovat i v ložnici.
Ale nejen to. Existují studie, z kterých vyplývá, že páry, které se dlouhodobě milují častěji než třikrát týdně, bývají rizikovější, pokud jde o spokojenost s pohlavním životem. A to víc než ty, které souloží „pouze“ jednou týdně. V sexu prostě neplatí, že se kvantita proměňuje v kvalitu.
Asi by bylo možné nalézt určitou paralelu se studií ekonomů Daniela Kahnemanna a Anguse Deatona. Zjistili, že nejšťastnější jsou Američané, jejichž roční příjem činí 75 tisíc dolarů (1,7 milionu korun). Tahle částka jako by představovala pro většinu z nich jakousi pomyslnou hranici. Víc peněz už větší štěstí Američanům nepřinášelo.
