Článek
Je pravdou, že určitá míra agresivity doprovází lidskou sexualitu už od pravěku. Navíc dominance i podřízenost jsou dodnes významnými signály v erotice nebo v sexu, když muž a žena vytvářejí pár. Z lidské přirozenosti vyplývá, že dobyvatelské chování, které může chvílemi přecházet až v agresivitu, bývá typické spíš pro chování mužů. Potvrzují to i statistiky násilných trestných činů.
Ale třeba také docela obyčejná soutěživost, která je charakteristická pro naprostou většinu mužů, stejně jako jejich prosazování se v běžném životě. Případně přehnané sebevědomí. Zdá se, že za tyto typicky mužské vlastnosti může pohlavní hormon testosteron. Ten ovlivňuje, jak bude uspořádán mozek chlapců, a to už v prenatálním stadiu, tedy ještě před jejich narozením. Působí na jejich reakce také v pubertě a stejně tak i v dospělosti.
Pokud se z agresívního chování stává pravidlo a člověk si díky němu vynucuje něco na druhém člověku, je nutné ho včas varovat, trestat a případně izolovat.
Řada lidí bere rozdíly v chování mužů a žen jako samozřejmost. Mužský je prostě nervóznější, vznětlivější a nemá daleko k nějaké té ráně. Nic se však nemá přehánět. Pokud se z agresívního chování stává pravidlo a člověk si díky němu vynucuje něco na druhém člověku, a to včetně sexu, je nutné takové jedince včas varovat, trestat a případně izolovat. Ale abych byl konkrétní.
V poslední době jsem vyšetřoval dva těžké sexuální agresory. První z nich zavraždil svou dlouholetou partnerku, druhý velmi surově napadl úplně neznámou ženu a způsobil jí vážná zranění. Oba pachatelé však na sebe upozorňovali svými předchozími činy řadu let. Riziko, že spáchají těžký zločin, u nich bylo vysoké, a navíc dlouho zjevné.
První muž například hrubě napadal, bil a týral svou partnerku. Dělal to pravidelně, řadu roků a nijak utajeně. V desítkách případů museli zasahovat cizí lidé nebo policie. Vždycky šlo o zcela jasné projevy domácího násilí. Okolí si však jejich vzájemné hádky a potyčky vysvětlovalo pitím alkoholu. Pili totiž oba velmi často a hodně. Násilí však podle mě zůstává násilím, ať je člověk střízlivý, nebo podnapilý. A opilá žena je z hlediska zákona stejnou obětí jako ta střízlivá.
Podle mého názoru by činy, kterých se muž dopustil ještě před tím, než ženu zavraždil, měly úplně stačit k tomu, aby mu soud zakázal jakýkoliv kontakt s obětí. K vraždě by pak s velkou pravděpodobností vůbec nemuselo dojít.
Odborníci podcenili situaci
Podobné to bylo i v druhém případě. Také tento muž opakovaně napadal svou partnerku v jejím bytě. Zastrašoval ji, bil a nutil k pohlavním stykům. Soud ho za tyto činy odsoudil nejprve k podmíněnému trestu a pak i k nepodmíněnému. Negativní roli u něj nesehrával jen alkohol, ale také drogy, přesněji řečeno pervitin, který je u nás populární mezi lidmi s kriminální historií.
Když se vrátil z výkonu trestu, napadl s nožem v ruce zcela mu neznámou ženu, aby si na ní vynutil sexuální styk. Ale nemuselo k tomu dojít, kdyby ho soudy trestaly přísněji za jeho předchozí delikty. S největší pravděpodobností by totiž seděl ještě dlouhou řadu let ve vězení.
Útočník musí mít strach něco provést. A ne aby žila v neustálé nejistotě a obavách jeho oběť.
Právníci i soudní znalci jasně podcenili to, jak je nebezpečný. Alespoň podle mého názoru. Surové zacházení s bývalou partnerkou, které trvalo řadu let, o tom svědčilo víc než výmluvně. A to si nedělám iluze o tom, že by dokumenty ve spise zachytily všechno, čeho se tento muž na partnerce dopustil. Předpokládám, že mu řada menších útoků prostě prošla, protože proběhly skrytě a nikdo se o nich nedozvěděl, případně neměly dramatické následky.
Nemohu se zbavit dojmu, že vůči lidem, kteří se opakovaně dopouštějí surovostí i násilí, a to nejen sexuálních, není naše společnost dost důsledná a přísná. Tyto lidi musíme radikálně trestat už na počátku jejich zločinecké kariéry. A je také nutné, abychom je na základě rozhodnutí soudů včas i účinně oddělili od jejich obětí.
Fakt, že řada žen má až nepochopitelnou schopnost setrvávat ve vztahu, ve kterém je partner týrá, by to neměl nijak ovlivňovat. Útočník musí mít strach něco provést. A ne aby žila v neustálé nejistotě a obavách jeho oběť.
Nemohu se navíc zbavit dojmu, jako by tento jev měl i určitý širší kontext. Zkusme si poctivě odpovědět na otázku, kdo je dneska víc na koni. Slušní a poctiví lidé, nebo spíš prevíti?
