Článek
Ještě po několika týdnech pak můžeme číst úvahy o tom, proč jsou Američané o tolik sexuálně výkonnější než my. A naopak, proč Japonci budou téměř frigidní. Poměřování lidské sexuální aktivity výkonnostní normou má dlouholetou tradici. Těší se všeobecné pozornosti zřejmě proto, že každý člověk, chtě nechtě, zapátrá ve vlastním intimním životě. A pokud se vejde do normy, bývá spokojen. Stačí však člověku k životní spokojenosti taková sexuální satisfakce?
Autoři podobných výzkumů se zajímají o frekvenci pohlavních styků a počet partnerů, o vliv zaměstnání, náboženství a politické orientace na sex atd. Někdy se až na samém okraji podobných výzkumů krčí otázka: "Jsem spokojen(a) se svým sexuálním životem?" Odpovědi se pak většinou pohybují v pětistupňové škále od jednoznačného "ano" až po kategorické "ne".
Jak to bývá ve skutečnosti
A tady zpravidla udeří hodina pravdy. Často se totiž stává, že ti největší sexuální atleti a prvoligoví pohlavní rekordmani odpovídají zdrženlivě. Někdy jsou dokonce nepochopitelně nespokojení. Zatímco lidé, kteří v posteli kopou sotva okresní přebor a místo pohlavního styku raději chodí na ryby nebo sbírají známky, mluví o své sexuální spokojenosti v superlativech.
Někdy je takováto nepřímá úměra téměř zákonitá. Především se to týká intimního života lidí úspěšných v zaměstnání. Ještě nedávno jsme často slýchali varovné zprávy o nepříznivém vlivu psychické pracovní zátěže na sexuální funkce. Impotentní podnikatel se stal téměř symbolem neokapitalistické éry.
V současné době můžeme tato tvrzení poněkud korigovat. Poruchy sexuálních funkcí se týkají především těch, kteří si svou práci nedokáží zorganizovat. Trpí kolizí pracovních povinností, a navíc špatnou životosprávou.
Spokojenost přináší své ovoce
Naproti tomu, když v zaměstnání všechno klape a člověk dělá svou práci rád, přenáší se tato spokojenost do intimního života téměř automaticky. V celkové sexuální spokojenosti pak také příznivě skórují partnerky dotyčných šťastlivců. Kupodivu bez ohledu na absolutní počet uskutečněných pohlavních styků. Týká se to i případů delší nepřítomnosti u domácího krbu z důvodů pracovních. Po návratu to pak bývá větší svátek. Ejhle, další příklad toho, jak "výkonnostní" norma nemusí souviset s kritériem spokojenosti.
A nakonec si neodpustím ještě jeden výzkum. Jeho závěr je poněkud provokativní. Maximální sexuální spokojenost projevují také ženatí pánové, kteří jsou svým manželkám nevěrní. Není divu. Produkují více testosteronu. A pokud to jejich peněženka unese, prožívají nepochybnou radost a pocit zadostiučinění. Jsou na sebe hrdí.
Světe div se, stejnou spokojenost prožívají i jejich zákonité manželky. Konstatují shodně, že jejich manželé jsou pozorní, pomáhají s domácími pracemi a přinášejí květiny. Neberte to, prosím, jako propagaci manželské nevěry. Zejména proto, že tato idyla trvá jenom do chvíle, než to praskne. Potom je rázem po spokojenosti. A nakonec to praskne skoro vždycky.