Článek
Stejně jako je nejasné vymezení sexuální "normy". Není divu, že mnozí sexuologové zvučných jmen se dnes přimlouvají za to, aby se místo odpor budícího označení "sexuální úchylka" používal raději neutrální termín "sexuální variace".
Sexuální úchylka versus sexuální delikvence
K nepřátelskému pohledu na sexuální menšiny přispívá také to, že lidé často zaměňují sexuální úchylky a sexuální delikvenci. Zatímco úchylky můžeme hodnotit nanejvýš jako poruchu zdraví, delikvence už porušuje sociální a právní normy, tedy i zákony.
Zdaleka ne každý člověk vykazující variaci sexuálního chování se dopustí trestného činu. A naopak. Mnohý sexuální zločinec žádnou úchylkou netrpí.
Ukázkovým příkladem je pedofilie. Zákonná hranice patnácti let přivedla do vězení mnohého delikventa. Stačilo, aby se mu zalíbila plně vyvinutá dívčina, která však oslavila patnáctiny až týden po té, co si s ní užil. V tomto případě se o pedofilii nejedná ani náhodou. Naproti tomu mnohý pedofil je se svou odlišností vnitřně plně srovnaný.
Své sexuální potřeby naplňuje celý život nějakou náhradní, společensky přijatelnou, aktivitou. Vymýšlí různé zábavy a hry nebo sepisuje dětskou literaturu. Společnost pak jeho sexuální úchylku plně akceptuje. Proto bych tady mluvil spíš o odchylce než o úchylce, nebo ještě lépe - o variaci.
Změna pohledu na odchylky
Stejně jako se změnil pohled na homosexualitu, mění se i hodnocení jiných menšinových sexuálních aktivit. Demokratická společnost dbá svými zákony především na to, aby člověk svým chováním neubližoval ostatním ani sobě.
Pokud budou některé sexuální variace vykazovat nulovou míru společenské nebezpečnosti, budou časem možná začleněny do "normy". Fetišista ovšem nesmí krást dámské prádlo z balkónu a dámská exhibicionistka si může vydělávat a platit daně třeba jako striptérka.