Sexuální symbolika tance

U přírodních národů spolu obě pohlaví málokdy tančila společně. Nejprve tancovali muži obklopeni kruhem žen a teprve potom ženy, které sledovali mužští diváci. V pasivní divácké roli pak muži i ženy jevili výrazné známky sexuálního vzrušení. U některých primitivních národů se ženy kvůli vystupňování vzrušení učily vyzývavým pohybům boků a zadnice, což na muže působí jako erotický podnět až dodnes. Zatímco muži obdivují sexuální kroužení hýždí a rytmické natřásání břišního svalstva, ženy více vzrušuje hudba a hudební projevy.

Jeden z nejslavnějších sexuologů, Havelock Ellis, odvozuje tuto ženskou citlivost z živočišné říše. Zejména v době páření jsou samice prakticky všech živočišných druhů zvýšeně citlivé na samčí zvukové projevy.

Protože však u lidí bývá překrásné námluvní trylkování zpěvného ptactva často nahrazeno skuhravými projevy pubertálního mužského mutujícího hlasu, a ne každý člověk je Enrico Caruso nebo Peter Dvorský, dá se tato citlivost v oblasti lidské kultury přenést na hudbu.

Fyziologické účinky hudby na ženy jsou opravdu velmi blízké účinkům pohlavního vzrušení. Hudba je pro ženy jakousi "milostnou mší". Když se hudba spojí s rytmickými pohyby, vzniká tanec - nejoblíbenější sexuální hra všech dob. Není ničím jiným než erotikou přeloženou do stylizované rytmiky. A zároveň symbolem námluv, sexuálního vábení, zdráhání a příslibů.

Sexuální podtext měly i renesanční tance. Tanečníci při nich často divoce skákali a točili tanečnicemi tak, aby jejich sukně vlály co nejvýše ve vzduchu. Muži to pak provázeli neustálým podupáváním a vydáváním různých zvuků. Nejoblíbenějším tanečníkem se stal ten, který dovedl svou tanečnici nejvíce roztočit. Hlavním obveselením byl pád některého páru na zem. Často s sebou strhl i další páry. V nastalé skrumáži mohlo docházet k nejrůznějším dotykům. Šlo o jakýsi zárodek skupinového sexu.

V pozdějších dobách prý nesmírně eroticky působil třeba valčík. Už v roce 1794 si stěžoval jeden mravokárný kritik na to, že se z tohoto tance stává stále bujnější smyslný akt. Napsal doslova: "Ono divoké otáčení se a poskakování nevězí rozhodně v povaze valčíku, nýbrž v povaze našich lehkých pánů a dam." Bdělí strážci počestnosti však podezřívali z erotiky i cudný menuet, o němž se kdosi vyjádřil, že jeho tančením se vlastně "kreslí šifry lásky".

Jaká doba - takové tance. Menuet, česká beseda, ba ani valčík už dnešní mládeži příliš erotického vzrušení nepřinesou. A jelikož se vývoj odvíjí v podobě spirály, vracejí se moderní taneční kreace zase k původním primitivním dobám přírodních národů. Pokud o tom máte nějaké pochybnosti, navštivte nějakou diskotéku.

Válečnými barvami a tetováním ozdobení tanečníci nebo tanečnice si vetknou do rtů, jazyků, obočí, uší, nosů, tváří, pupků a stydkých pysků kruhové ozdobné amulety i jiné ozdoby. Divoce rytmicky křepčí, podupávají a výskají při tom, ječí nebo vydávají rozličné skřeky. Táborový oheň nahrazují blýskavé elektrické efekty, které řídí elektronický diskžokej. Prožitky tanečníků mohou vystupňovat taneční drogy. Ryčný a všemi smysly vnímaný rituál má jednoznačný sexuální podtext. To je zřejmé víc než kdy jindy.