Článek
Hranice mezi sexuální úchylkou a normálním chováním bývá nejednou dost neostrá. Velice často se můžeme setkat s názorem, že člověk má vrozený sklon pociťovat určitou úzkost, když ho někdo sleduje nahého nebo při sexuálních aktivitách.
Skrývat je, vyhledávat intimní soukromí, to bude zřejmě přirozený mechanismus, jak snížit svou zranitelnost a jak se chránit před případnou žárlivostí konkurentů nebo jejich výpady.
Škatulkování patologií
V mnoha kulturách se očekává, že ten, kdo ve své blízkosti narazí na souložící pár, odvrátí zrak a bude tuto sexuální aktivitu ignorovat. Vnímají soulož jako určité kulturní tabu podmíněné zejména výchovou.
Zdaleka však nemá univerzální platnost ve všech epochách a kulturách. Život, a to nejen ten sexuální, se díky našim emocím, vášním i pudům vždycky vzpíral zjednodušování nebo škatulkování.
To paradoxně platí i pro sexuální patologii. Například sexuální úchylka, která spočívá v obnažování (exhibicionismus), bývá někdy spojena se slídičstvím (voyeurismus). Může se k nim přidat i erotické zaměření na neživé předměty nebo části těla (fetišismus). Eventuálně další úchylné aktivity.
Skřet sexuálním symbolem
Když se pak několik těchto aktivit objeví u jednoho člověka naráz, nemusí dotyčný jedinec sloužit jen jako školní ukázka sexuální patologie. Takový člověk se díky svým erotickým excesům může proslavit a někdy dokonce právem. Zvlášť když se jedná o osobu talentovanou, výjimečnou nebo historicky známou.
Typickým příkladem je třeba francouzský malíř Henri de Toulouse-Lautrec (1864-1901). V dětství utrpěl dva úrazy s komplikovanými zlomeninami stehenních kostí. Špatně zhojené zlomeniny ho na celý život zmrzačily. Dorostl do výšky pouze 155 cm. Tato tělesná vada mu znemožnila věnovat se obvyklým šlechtickým zábavám: jízdě na koni a lovu. Dokonce nepřicházel v úvahu ani sňatek s příslušnicí modré krve.
Ošklivý, deformovaný skřet však nepostrádal nesporné osobní charisma. Měl mimořádný malířský talent a prý také nadměrně vyvinutou sexuální potenci. A nejen to. Údajně vlastnil rozměrný penis, který v poměru k útlému tělu musel vypadat poněkud bizarně. Vynesl mu přezdívku "čajová konvička s dlouhým sosákem".
V osmdesátých a devadesátých letech minulého století byl Lautrec nesmírně populární ve všech uličkách pařížského Montmartru.
Jeho znetvořená a poněkud groteskní postava se stala důvěrně známou celému pařížskému podsvětí. Už ve svých devatenácti letech se na Montmartre odstěhoval úplně. Plně se tu ponořil do pařížského nočního života. Vytrvale tu maloval a souložil. Sexuální kariéru započal pochopitelně se svými modelkami. Od jedné z nich se s největší pravděpodobností nakazil syfilidou. V roce 1891 nakreslil první plakát nočního podniku Moulin Rouge. Proslavil jím tento bar i sebe.
Celý zbytek života prožil pouze v různých nočních podnicích. V přestávkách své sexuální aktivity maloval nahé a polonahé prostitutky. Na jeho obrazech vypadaly naprosto přirozeně proto, že vůbec nepózovaly.
Namaloval je tak, jak při práci v nevěstinci skutečně vypadaly. Nehrál s nimi jen karty, neklábosil a nepopíjel víno. Sdílel s nimi doslova stůl i lože.
A když ho sexuální život někdy přece jen poněkud unavil, navštěvoval lesbické bary v okolí náměstí Pigalle. Rád žertoval s jejich návštěvnicemi, a dokonce tu někdy vystupoval v roli jejich sexuálního poradce.
Slídič i fetišista
Výtvarný projev stejně jako provozované sexuální praktiky zařazují Toulouse-Lautreca jednak mezi sexuální slídiče - voyeury, ale hlavně mezi fetišisty. Byl uchvácen jednotlivými částmi ženského těla. Celé hodiny dokázal pozorovat třeba ženskou ruku. A například rudé vlasy ho přiváděly do extáze.
Jeho přátelé podrobně popisovali, kterak slastně předl jako kočka, když mohl zabořit svou hlavu mezi nadměrně veliká ženská ňadra. Bez ohledu na to, že se v jejich úžlabině celý doslova ztrácel.
Jindy zase sebral jedné z prostitutek použité punčochy, smotal je do klubíčka a dlouhou dobu k nim vydržel nenasytně čichat. V kombinovaných sexuálních úchylkách se tak zrodila nepochybně nadčasová výtvarná díla.
Sexuální patologie si v nich podává ruku s genialitou. Jako živý důkaz toho, jak silně se občas živit vzpírá jednoduchým šablonám.