Článek
"Již víme, že muži a ženy jsou vystavěni rozdílně, odlišně chodí a běžní pozorovatelé tyto informace užívají jako klíčová hlediska při vytváření společenských odhadů. Teď jsme zjistili, že běžní pozorovatelé mohou chůzi a tvar těla užívat k posuzování, zda dotyčný je homosexuál nebo heterosexuál, s malou ale zřetelnou mírou spolehlivosti," tvrdí docentka Kerri Johnsonová z UCLA.
Johnsonová s kolegy z New Yorku a Texasu měřila boky, pas a ramena u osmi mužů a osmi žen, z čehož polovina vždy byli homosexuálové a polovina heterosexuálové. Dobrovolníci potom pochodovali dvě minuty ve studiu, kde je trojrozměrně snímaly kamery používané ve filmovém průmyslu pro vytváření pohybu animovaných postaviček. Přitom byly měřeny především pohyby boků a ramen jako klíčové pro jednotlivá pohlaví.
Na základě těchto měření bylo zjištěno, že homosexuálové mají tendenci mít tvar těla (u gayů tělo přesýpacích hodin, už lesbiček válcovité tělo) a pohyby (gayové více pohybují boky, lesbičky více rameny) méně shodné se svým pohlavím než jejich heterosexuální protějšky.
Polovina lidí dokáže určit orientaci podle portrétu
V druhé fázi pokusu pouštěla docentka Johnsonová záběry osob 112 doktorandským studentům. Ti neviděli konkrétní tvář a vizáž jedinců, ale posuzovali podle obrysů těla a animovaného pohybu, zda je dotyčný homosexuál či heterosexuál. Většina z nich přesně dokázala sexuální orientaci na základě těchto klíčových hledisek správně odhadnout. Přesto mnohem přesnější byli při odhadování gayů než lesbiček, kdy jejich přesnost dosahovala 60 procent.
Z výzkumu Harvardské univerzity z roku 1999 vyplynulo, že 55 procent studentů je schopno správně určit sexuální orientaci mužů a žen jen na základě jejich sedících portrétů.