Článek
Chantae Gilman z amerického Seatlu (26) se tajně vkradla do domu muže o pět let staršího. Po náročné směně tvrdě spal. Probral se až ve chvíli, kdy měl svázané ruce a ztopořený penis ve vagíně podnikavé amazonky.
Když muž popisoval tu situaci policistům, zněla trochu neuvěřitelně. Vyšetření DNA a další zjištěné skutečnosti ji však kupodivu potvrdily. V policejních statistikách najdete ovšem podobné případy vzácně. Pokud k nim dojde, muži se jimi obvykle nechlubí.
Český Trestní zákoník však pamatuje na tyto situace stejně jako na znásilnění, ke kterému může dojít mezi dvěma muži, dvěma ženami, případně se ho někdo dopustí na dětech. Nejčastějšími oběťmi zmíněného trestného činu jsou bezesporu ženy.
V anonymním průzkumu, který jsme dělali před lety v Sexuologickém ústavu, nám vyšlo, že tento traumatizující zážitek prožilo kolem 11 % z nich, ale jen 5 % ho nahlásilo na policii nebo některé z institucí, jež se podobnými problémy zabývají.
Život s emočním sadistou aneb Když se partner doslova vyžívá ve vašem ponižování
V policejních statistikách se jako pachatelé znásilnění nejčastěji objevují „neznámí muži“. V našich anonymních průzkumech převažovali naopak lidé, které znásilněné oběti znaly, tedy jejich známí, případně šlo o příbuzné napadených žen.
Je to logické. Ke znásilnění nejčastěji dochází mezi lidmi, kteří spolu mají nebo měli nějaký kontakt. Znásilněné ženy pak často nemají odvahu prozradit totožnost svého milence, manžela nebo jiné blízké osoby.
Pokud jde o znásilnění mezi homosexuálními páry, v policejních statistikách je téměř nenajdete. V životě gayů a lesbiček k němu nepochybně občas dochází, avšak ochota obětí ohlásit takovou zkušenost bývá zřejmě ještě mnohem nižší než ve většinové populaci.
Jak se bránit násilí
S nejrůznějšími dobře míněnými radami, jak předejít znásilnění a jak se útočníkům efektivně bránit, se často setkáváme v médiích. Rozliční specialisté radí například, jak útočníka odradit dobře mířeným kopem do rozkroku, jak ho paralyzovat pepřovým sprejem nebo elektrickým paralyzérem.
Pokud žena nemá svou obranu dobře natrénovanou, riskuje, že útočník naopak úspěšně paralyzuje ji. Slabinou žen bývá jejich empatie. Jakákoliv drsná, razantní obrana vůči útočníkovi jim v jejím důsledku připadá neadekvátní, brutální a přehnaná. Proto u nich bývá tak důležitý praktický nácvik.
Jednodušší a účinnější bude v jejich případě to, když se prostě vyhnou cestám přes noční parky a lesíky, prázdným silnicím, ale i dalším zbytečně rizikovým místům. Zvlášť, pokud nemají spolehlivý doprovod.
Sexuální násilí by nemělo projít ani v manželství
Když už k napadení dojde, měly by se pokusit o co nejrychlejší útěk. Pokud se muži podaří ženu znásilnit, neměla by oběť násilníkovi vyhrožovat, že vše oznámí policii nebo jiným autoritám.
Řada agresorů v minulosti vážně poranila svou oběť nebo ji i zabila ze strachu, že je orgány činné v trestním řízení dopadnou a potrestají.
Ke znásilnění může dojít i mezi manželi nebo partnery
U nich se obvykle dost obtížně prokazuje. Příčinou bývá nezvládnutá intimní komunikace nebo vyvrcholení domácího násilí. Proto by si ženy měly daleko citlivěji všímat už na začátku vztahu toho, jestli partner nemá sklon řešit vzájemné střety nejrůznějšími formami agrese, a s takovým člověkem se raději rezolutně rozejít.
Signálem, že jim může od partnera v budoucnu hrozit znásilnění, je i jakýsi „lovecký přístup“ muže k partnerskému sexu.
Pravděpodobnost, že se u něj objeví agresívní chování, často zvyšuje přílišné popíjení alkoholu. Opilost probouzí u tohoto typu lidí zlostné reakce a ztrátu zábran. Opakovaně jsem se setkal s agresory, a nejen sexuálními, kteří se svých činů dopustili v situaci, kdy alkohol zkombinovali s vydatným popíjením energetických nápojů. Tedy takových, které lidem dávají křídla.
Ještě riskantnější bývá kombinování se stimulačními drogami, zejména pak s pervitinem, oblíbeným v určitých sociálních skupinách.
Když se podívám na svého syna, vidím oči muže, který mě znásilnil
Před řadou let jsme se zabývali zkušenostmi a pocity znásilněných žen. Jejich negativní zážitky nepochybně ovlivnily jejich další sexuální život. Ne vždy se setkaly se vstřícným a chápavým přístupem. A to včetně přístupu příbuzných nebo manželů či partnerů.
Často slýchávaly třeba to, že si své potíže způsobily samy tím, že muže provokovaly. Oblečením, chováním, tím, že samy vstoupily do rizikové situace atd.
Tehdy jsme vnímali jako problém také to, že tu neexistovala snadno dostupná pomoc, navíc odborně fundovaná. To se naštěstí změnilo díky organizacím, jako je třeba Bílý kruh bezpečí.
Násilí za zavřenými dveřmi našich domovů
Znásilněná oběť se díky nim může poradit se zkušenými odborníky. Vedle pomoci psychologů a psychoterapeutů, se kterými řeší emoční stránku věci, je také potřeba, aby podstoupila lékařské vyšetření. Pokud totiž došlo k pohlavnímu styku, šlo s největší pravděpodobností o styk nechráněný. A proto je potřeba zjistit, jestli se nenakazila některou z pohlavních nemocí.
Riziko nechtěného těhotenství dnes naštěstí dokáže spolehlivě eliminovat dostupná postkoitální antikoncepce. Tedy pilulky, které dovedou zabránit nechtěnému otěhotnění ještě 72 hodin po styku.
Důležitou součástí prevence, díky které můžeme snižovat rizika různých sexuálních agresí, je nepochybně sexuální výchova. V klinické praxi se však opakovaně setkávám s nedospělými chlapci a děvčaty, kterým chybí nejen základní znalosti mravních zásad (sex je pro ně často jenom konzumní zboží), ale bohužel také znalost trestního zákoníku.
Spousta čtrnáctiletých dívek například netuší, že muž, který s nimi má pohlavní styk, se dopouští trestného činu. Myslí si, že v tom věku už můžou vše a tak dál.
