Článek
Není pochyb, že jde o opatření nejbezpečnější. Jeho uplatnění však bývá většinou časově limitováno. Abstinenční výchova nemůže bohužel fungovat po dlouhou dobu. Často bývá dokonce diskutována otázka, zda může fungovat vůbec.
Tradiční náboženství nebo starostliví rodiče svou propagací naprosté sexuální abstinence často dostávají mladé lidi do nesmyslných problémů. Spíše by jim měli nabídnout jednoznačnou sexuálně pozitivní politiku. Tato politika podporuje sexuální zdraví a pocit duševní pohody. Spočívá v metodách bezpečnějšího sexu.
Co je to vlastně sexuální abstinence? Že lidé nemají pohlavní styk? Nebo do toho patří také zákaz líbání? A co vzájemné dotyky, případně hlazení? Jako bezpečné sexuální praktiky je využívala celá řada generací a neméně oblíbené jsou i u dnešní mládeže.
Abstinence představuje popření sexuálních pocitů
Líbání a hlazení však nemohou být považované za abstinenci. Představují vlastně jakousi předzvěst soulože. Navíc každému umožňují prožít sexuální pocit a také tento pocit vyjádřit.
Abstinence nepředstavuje jen nepřítomnost pohlavního styku, představuje samotné popření jakýchkoliv sexuálních pocitů a touhy v každé chvíli. Nemusíme se asi přesvědčovat o tom, že chtít něco takového po dospívající mládeži je naprostý nesmysl.
Propagace abstinence je zejména v církevním pojetí a také v politice současného amerického prezidenta chápána jako podpora panenství i čistoty ve smyslu cudnosti a neposkvrněnosti. Tato politika přináší mladým lidem vzkaz: pokud zvolíte sex (jako hřích), budete potrestáni zaslouženým trestem. My vás ale zachráníme a pokusíme se zmírnit vaše utrpení. V tomto smyslu vás hodláme vychovávat.
Například prezident Bush zrušil jakoukoliv podporu provádění bezpečných potratů. Místo toho podporuje fondy, které pomáhají léčit smrtelné komplikace provázející nebezpečné potraty.
Výsledky sexuální výchovy jsou často kontraproduktivní
Podobně odmítá prevenci HIV/AIDS prostřednictvím propagace bezpečnějšího sexu. Místo toho mohutnými finančními prostředky podporuje abstinenční sexuální výchovu a věnuje značné prostředky na protivirovou léčbu lidí, kteří už infekcí HIV trpí.
Ale je vůbec možné zbavit se jednou provždy sexuálních pocitů a umrtvit v sobě sexuální touhu na chvíli nebo na delší dobu? Vzdát se jakékoliv sexuální aktivity, zejména když už byla jednou realizována? Pokud tedy současná americká administrativa uplatňuje v politice heslo: buď je bombardujte, nebo je kupte, nebude cesta násilí nebo uplácení asi příliš úspěšná ani v sexuální výchově obyvatelstva. Naopak, její výsledky jsou často velmi kontraproduktivní.