Sexting v dlouhodobých vztazích může být známkou oddanosti

Rob Weisskirch, profesor v oboru lidského rozvoje z Kalifornské univerzity se rozhodl do problematiky oblíbeného sextingu ponořit o něco hlouběji a zjistit, proč vlastně lidé stále častěji propadají posílání pikantních fotek, videí nebo peprných zpráv.

Jednou z hlavních teorií, kterou se u vztahů odborníci zabývají, je takzvaná teorie připoutání. Ta naznačuje způsob, jakým jsou lidé ke svému protějšku ´připojeni´. Odvíjí se většinou od zážitků z dětství.

Pokud byl pečující jedinec (např. rodič), starající se o dotyčného člověka, naladěn na stejné zájmy a potřeby už od jeho dětství, byl citlivý a vnímavý, od malička rozvíjel jeho bezpečné dospívání.

„Souvisí s tím například i pocity, když má dítě hlad, nebo strach a nablízku jsou mu rodiče, kteří jeho potřebě vyhoví. Z této zkušenosti se nevědomky člověk naučí, že vztahy jsou bezpečné a úroveň připoutání na partnera ve vztahu je poměrně nízká,“ vysvětluje Weisskirch.

Naopak pokud se člověku nedostávalo dostatku pozornosti, může se jednat o opačný případ, tedy situaci, kdy se v dospělosti jedinec dožaduje toho, co nezažil, a ke svému milenci se připoutává až moc.

Může se jednat o psychický i fyzický nekomfort, pocit nenaplněnosti, který se později, v dospělosti, projeví ve vztazích. Jedinec může být nedůvěřivý, bude se bát závazku, či se vědomě vyhýbat intimitám.

„S mými kolegy jsme dali vyplnit dotazník 459 nesezdaným heterosexuálním lidem, abychom se dozvěděli o trendu sextingu o něco více. Zajímalo nás také, jestli některé z nich láká takové chování proto, že se cítí ve vztahu příliš svázaní, nebo cítí úzkost,“ řekl pro Dailymail profesor Weisskirch.

Odborníci se domnívali, že nejčastěji se k takové formě jednání uchylují lidé, kteří ve vztahu necítí dostatek jistoty.

Z výzkumu ale vyplynulo, že u lidí v romantických vztazích, ať už dlouhých, nebo krátkých, bylo daleko pravděpodobnější, že si budou s někým jiným vyměňovat sexuální zprávy. Naopak nezadaní jedinci sextingu příliš neholdovali.

Zajímavé také je, že nebyly zjištěny žádné rozdíly mezi tím, jestli peprnému obsahu častěji podléhají muži, nebo ženy. Obě pohlaví vyšla ve výzkumu nastejno.

Jediné, v čem jsou muži aktivnější, je to, že svůj protějšek, se kterým si píší, častěji vyzvou k tomu, aby jim poslal cokoliv se sexuální tematikou.

„Někteří lidé se také bojí, jak je jejich partner bude hodnotit, a co si o nich bude myslet, proto posílají sexuálně motivovaná videa a fotky někomu třetímu, kdo jejich aktivitu chápe a podporuje. Očekávali jsme ale, že skupina lidí, kteří vyrostli v nespokojenosti a se špatným předpokladem pro fungující vztah, bude v sextingu daleko více aktivní. Velmi nás překvapilo, že je tomu spíše naopak. Lidé spokojení ve vztahu posílají peprné zprávy a fotky daleko více,“ řekl profesor.

Dodává, že pokud člověk zaznamená, že je jeho partner naladěn na stejnou vlnu, může být sexting vnímán jako určitá forma komfortní intimity s přidanou hodnotou, také jako určitá forma oddanosti. V některých vztazích sexting není pouze formou dvoření, se spokojeností s partnerem může jeho četnost i růst.