Selfie aneb Fotím, fotíš, fotíme

A tak není divu, že tomuto trendu podléhají lidé všech věkových kategorií, včetně slavných, sportovců, politiků a dokonce i papeže Františka.

Odpověď není zcela jednoznačná. U celebrit, politiků a jinak známých osobností je to jedna z možností, jak se udržet ve vědomí svých fanoušků. Je to určitá forma sebeprezentace, kdy amatérské snímky poskytují divákům iluzi větší důvěrnosti a přiblížení k soukromí opěvovaných idolů.

U teenagerů je to forma přiblížení se módním trendům. Mladí dělají nejrůznější ksichtíky, ukazují svá dokonalá i nedokonalá těla v hezkých oblečcích, plavkách, spodním prádle, v nejrůznějších pózách, na různorodých místech. Dívky si hrají na svůdné, sexy modelky, chlapci na svalnaté, fešné alfa samce.

„Trochu jinou kategorií jsou ale již zralí, dospělí jedinci, jejichž autoportréty zachycují rafinovaně naaranžovanou polonahotu - více či méně vkusnou,” upozorňuje psychoterapeutka Karin Řeháková.

Ženy si tak často zkouší bez pocitu trapnosti pozice inspirované nejrůznějšími idoly. Mohutně využívají při fotografování hry světla a stínu, jež mnohdy vymaže všechny nedokonalosti - od vrásek, přes povislá ňadra, krátké nohy po nejrůznější faldíky. A co nezvládnou samy, tak za ně udělají nejrůznější grafické programy či mobilní aplikace. A iluze o dokonalosti je na světě.

Selfie, které si jedinci umisťují na sociální sítě, je určena především jim samotným.  Dodávají si skrz ně sebevědomí, zároveň získávají pozornost druhých.

„Od takto uveřejněné fotky často očekávají pochvalné a obdivné reakce svého okolí. Proto lze na selfie pohlížet jako na určitou kompenzaci nedostatečného obdivu a přijetí od partnerů či nejbližších,” vysvětluje Karin Řeháková a dodává: „Samozřejmě záleží na hranici dobrého vkusu, kterou máme všichni jinak nastavenou. Nicméně v obecné rovině má většina jedinců radost z fotky, kde jim to sluší a především ženy touží být následně obdivovány...”

Podle koučky Lenky Černé pro pořad Fenomén internetové televize Stream.cz není tato forma kompenzace sebevědomí zcela v pořádku. Podle ní existují mnohem efektivnější a zdravější způsoby, jak získat sebevědomí.

Bohužel tuto sebeprezentaci žen nevnímají příliš pozitivně jejich partneři. Ačkoliv jsou tací, kteří jsou na své dívky hrdí a sami se jimi rádi chlubí, většina mužů upřednostňuje soukromí.

„Nevidí důvod, proč by mnohé fotky měly vidět stovky dalších lidí. Preferují rodinné archivy,” vypráví své zkušenosti z praxe Karin Řeháková a dodává: „Setkávám se i s názory mužů, že začíná ve vztazích chybět tajemství a intimita. Je ke škodě mnoha žen, že z té 'tajemné knihy ženství', ve které se muži učí číst, se stává laciný komiks pro širokou veřejnost. Napadá mne paralela s indiány, kteří věřili, že jim fotografie krade duši...”

Některé ženy se tímto způsobem fotí i kvůli svým potencionálním milencům. Pokud tyto fotky sdílí pouze s nimi, pak to odborníci žádným způsobem neodsuzují. Naopak autoportréty zachycující jakoukoliv intimitu vnímají za ideální afrodiziakum.

Nebezpečí ženám hrozí v okamžiku, když se s partnerem nepohodnou. Dost často se stává, že zhrzení partneři tyto lechtivé fotografie vyvěšují různě na internetu.

Kromě klasických autoportrétu na sociálních sítí frčí i tzv. duck face neboli kachní pysk či belfie (autoportréty zadků). Lidé ani nezůstávají jen u sebe, ale vytváří i tzv. hromadné selfie, kdy se pomocí nejmodernější techniky fotí v různých situacích celé skupiny lidí. Je to pro ně forma zábavy navíc zachycující vzpomínky na dané okamžiky.