Článek
„Puntičkářství jsem brala jako osobní urážku,“ směje se pětatřicetiletá Alena, jež se považuje za kreativního extroverta, který potřebuje stále nové stimuly.
„Vždy mě spíš zajímalo, co je přede mnou, a vážně jsem si myslela, že detailisté jen schválně zdržují. S jedním jsem i chodila, ale bleskově jsme zjistili, že tuhle propast mezi námi nemůže překonat ani vzájemná přitažlivost,“ říká s tím, že si dlouho neuvědomovala, že ona sama pečlivým lidem připadá poměrně chaotická.
„Dřív mi puntičkáři připadali nekooperativní a cítila jsem se s nimi permanentně zaseklá na jednom místě. Dnes je v osobním životě sice nevyhledávám, ale už chápu, že v pracovním týmu máme každý jinou roli a můžeme se díky tomu podpořit a naučit něco nového,“ uzavírá.
Jste hodná holka? Nebo hodný kluk? Moc se neradujte
Takový přístup samozřejmě může kreativní lidi, pro něž je naopak prioritou novost a změna, udivovat. A platí to i v obráceném gardu. I Alena se musela naučit, že struktura, která ji dusí a ubíjí, jiným vyhovuje.
Proč očekáváme stejnost?
Nechápavost vůči tomu, že lidé bývají jiní než my, je v psychologii dobře popsaný fenomén. The false consensus effect, tedy falešný konsenzus, je kognitivní předsudek, kvůli kterému lidé automaticky předpokládají, že jejich vlastní volby a úsudky jsou ty relativně běžné a vhodné k okolnostem. Jinými slovy, myslí si, že jejich osobní kvality, povahové vlastnosti, víra a jednání jsou relativně rozšířené v celé populaci.
Pochopit, že lidé s jiným přístupem ke světu, práci a vztahům nemusí být nutně výjimky, jež by se měly přizpůsobit, odstraní hodně třecích ploch. První krok k většímu porozumění nepřekvapí. Je třeba se vnímat názory a postoje toho druhého, jako rovnocenné těm vašim.
A není třeba hned jeho názory přejímat nebo se s nimi ztotožňovat. Stačí, když se nad nimi zamyslíte z více stran a pokusíte se pochopit, proč je vlastně navrhl. Možná se ani nemáte naučit jinému způsobu myšlení, ale třeba jen trpělivosti s odlišně smýšlejícím člověkem. A také spolupracujícímu jednání.
Velká pětka je základ
Znát rozdílnosti povah nám umožní o člověku méně předpokládat a více chápat. V psychologii se lidská povaha často popisuje pomocí Velké pětky, tedy pěti zásadních rysů vlastních lidské povaze, z nichž každý má i svůj protipól.
První je otevřenost vůči novým zkušenostem a proti ní stojí opatrnost a konzistentnost. Extraverze je v protikladu s introverzí. Svědomitost pak má svůj protiklad v životní bezstarostnosti, přívětivost v nesouhlasnosti neboli odtažitosti. A pak proti sobě stojí emoční stabilita s neurotismem.
Každý z nás by se měl nacházet někde na spektru těchto protipólů. Některé z této pětice vlastností jsou dominantní, jiné naopak.
Pochopení může zlepšit život všem
Najít si čas na to, abychom pochopili jiné osobnosti a perspektivy, nám podle školitelky Carly Gailové pomůže vytvořit lepší prostředí pro všechny.
- Předejdete nedorozumění. Pokud s lidmi budete mluvit způsobem, který s nimi rezonuje, usnadníte si spolupráci a komunikaci.
- Pomůžete si při řešení konfliktů. Umět pochopit i druhou stranu je dovednost k nezaplacení.
- Zlepšíte si empatii a emoční inteligenci. Zeptejte se sami sebe, co vlastně lidé očekávají od interakce s vámi. Už jen tato otázka může sloužit jako dobrý kompas.
- Naučíte se ocenit různost. Zjištění, jaké odlišné vlastnosti vás obohacují či zajímají, otevírá dveře vztahům se zajímavými lidmi.
- Lépe pochopíte, jak si stojíte v kariéře. V pracovním prostředí je dobré, když si umíte porovnat své silné i slabé stránky.
Štveme se navzájem
Podle vztahového experta a pracovníka v Gottmanově institutu Kyla Bensona velká část zadaných lidí povaze svých protějšků příliš nerozumí a diví se, že jim vztah náhle nefunguje. „Některé kombinace rozdílných osobností mají skvělý začátek, ale postupem času také často zažívají konflikty.“
A tak oba partneři překvapeně zjišťují, že to, co jim na začátku imponovalo, je najednou otravuje, rozčiluje a přináší jim konflikty.
Typickým příkladem je vztah povídavého a tichého člověka. „Na začátku mohou fungovat velice dobře. Upovídaný člověk si užívá pozornost a tichý člověk se zase necítí pod tlakem – nemusí udržovat konverzaci,“ vysvětluje expert s tím, že jakmile odezní nadšení z nového, může upovídaný partner cítit frustraci z toho, jak se se svým novým protějškem nejen nedostane k hlubokým a smysluplným hovorům, ale nezažívá s ním ani sdílení běžných událostí.
Tomu, kdo má mnohem menší potřebu konverzace, může zase začít vadit, že upovídaný partner mluví, ale nevede dialog, a už vůbec druhému neposkytuje dost času ani prostoru k vyjádření.
Co by na sobě ženy nikdy neměly měnit, ani kvůli partnerovi
Problémy mohou nastat také u kombinace asertivního a ochotného partnera. „Asertivní člověk může zpočátku vidět ochotu partnera a jeho bezstarostné plynutí s proudem jako příjemné a okouzlující,“ popisuje Benson.
Druhý partner se může cítit komfortně, protože nemusí rozhodovat. „Jenže asertivní partner získá rychle pocit, že je čistě na něm, aby rozhodoval o všem, a cítí se tedy přetížený.“ Ochotný partner si zase připadá utlačovaný, jako by se jeho ochoty domluvit se a udělat kompromis zneužívalo.
I emočně reaktivní s klidným partnerem se mohou na začátku zdánlivě doplňovat. „Klidný člověk může vidět emoční drama jako zajímavé, zatímco reaktivní partner vidí výhody vyrovnané opory.“
Ale kliďas se pak rychle začne jevit jako nemastný neslaný, kdežto reaktivní partner jako bezcitný sebestředný člověk, který jen bezohledně zahlcuje vztah problémy a dramatem.
Najdete společnou cestu?
Ani introvertní a extrovertní lidé se vždy nemusí doplňovat. „Introvert může na začátku ocenit společenské akce a být rád, že chodí víc ven, protože extrovert nepřestává vytvářet plány. Později ale obvykle přichází nevyhnutelná únava z toho, že se musí neustále vystavovat sociálním situacím.“
Extrovert si zase chvíli nejspíš užívá tiché večery, protože být doma ve dvou je mnohem lepší než být doma sám. Pak mu ale chybí stimuly společnosti.
Podle experta si je třeba uvědomit, že při potížích ve vztahu bývá zřídka nespokojený jen jeden z partnerů. Základem je dobrá komunikace.