Randíte, ale vztah nikde? Možná bráníte sami sobě

„Odešla jsem z osmiletého vztahu a celkem brzy se mi zdálo, že jsem se z rozchodu oklepala. Myslela jsem si, že na mě čeká spousta zábavného randění,“ vzpomíná dvaatřicetiletá Ivana. Ke svému překvapení byla ale na každém rande naopak rozladěná a měla takový nejasný špatný pocit. Jeden muž se jí dokonce na rovinu zeptal, proč je protivná.

To Ivanu donutilo vážně přemýšlet nad tím, jak se po rozchodu cítí a co v tu chvíli vlastně chce. Uvědomila si, že i když moc touží naskočit do jiného vlaku, je ještě plná minulého neúspěchu, a vlastně tak nějak už předem nevěří ani potenciálním partnerům, ani sama sobě. „Musela jsem si dát ještě téměř rok pauzu, než jsem byla znovu ochotná riskovat,“ uzavírá.

Důvody, proč se nám nedaří najít vztah, jaký si představujeme, jsou v zásadě dvojího typu. Může jít o prostou randící ‚nešikovnost‘, která se dá poměrně snadno s pár informacemi a trochou cviku odstranit. Ale také o hluboké problémy v nás samých – a s těmi už se bojuje hůř. V každém případě je třeba, abychom se zamysleli, jestli si v cestě k nalezení někoho, s kým nám bude dobře, nestojíme my sami. A pokud ano, tak proč to děláme…

Podle studie uvedené v časopise Journal of Couple & Relationship Therapy v roce 2020, která probíhala v padesáti zemích světa, má neochota vstoupit do vztahu několik nejčastějších příčin. Jde o strach z odmítnutí, nevyřešené emoční problémy, které si neseme z předchozích vztahů, běžné jsou i obavy z intimity s novým člověkem, ale také příliš vysoká očekávání, kdy chceme randit s člověkem, který se v reálu nejspíš nevyskytuje.

První a nejdůležitější otázka, kterou bychom si měli položit, je, zda víme, co od vztahu chceme. „Největší problém je, když vlastně netuším, co a koho profilově hledám. A hlavně – co od vztahu očekávám,“ upozorňuje Kristýna Mertlová ze seznamovací agentury Date2k, podle které je právě tohle základ úspěšného seznámení.

„Je potřeba, abych věděl nebo věděla, koho typově chci přivést do svého života, co jsou moje klíčové hodnoty, kde bych chtěla být za pár let, co mi vadí a co třeba není problém,“ vyjmenovává s tím, že nutná je i určitá otevřenost vůči věcem, které jsme si u budoucího partnera nepředstavovali nebo jsme si je představovali jinak.

„Upřímně ale varuji před přehnanými očekáváními a nastavováním tzv. rozsáhlých ,check list‘ seznamů, se kterými se občas potkáváme u těch našich klientů, kteří mají jasno, koho přesně chtějí, a to od barvy vlasů, výšky, věku, povolání, počtu dětí až po číslo bot.“ Podobná očekávání je jen těžko možné splnit.

Nehledě na to, že když si stavíme laťku očividně až příliš vysoko, jako bychom podvědomě vzdávali boj předem – je pak snadné říct si, že to stejně nemá cenu, protože takového či makového partnera stejně nenajdeme…

Jedna věc je totiž dělat chyby nebo se při seznamování nešikovně prezentovat. Naprosto jiný problém ale nastává, když si svoje šance podvědomě kazíme.

„Sabotáž sebe samého je obvykle nevědomé chování. Je to vaše podvědomí, které vás chrání před dalším zraněním. Pokud jste byli zraněni ve vztahu, vaše podvědomí vnímá lásku jako nebezpečnou a udělá cokoli, aby vás chránilo před stejnou bolestí,“ vysvětluje expertka na randění Debbie Riversová.

Projevem „sebesabotáže“ může být negativní hlas ve vaší hlavě, a to ať už odsuzujete vlastní chování či vzhled, nebo máte hromadu kritických myšlenek vůči lidem, se kterými randíte. Když na každém, koho potkáte, hledáte jen chyby nebo ho srovnáváte s nedosažitelným ideálem, který v reálu nepotkáte, jde většinou o projev strachu ze skutečného intimního vztahu.

Ten se pak může různými způsoby projevovat i v chování vůči těm, se kterými randíte. Typický příklad může být náhlá negativní změna vašeho chování, ačkoli ze začátku šlo všechno dobře. Jako mávnutím proutku začnete být nepříjemní, odmítaví apod.

„Zkrátka se chováte způsobem, o kterém víte, že je nepřijatelný, abyste zjistili, zda vás druhá osoba bude přijímat i přes to,“ uvádí Riversová. Jenže jak dlouho může ten druhý vydržet takové odhánění, zejména když jde o samotný začátek vztahu?

Dalšími příklady torpédování slibně se vyvíjející známosti může být přílišné pití alkoholu nebo i užívání drog na schůzkách, koketování v přítomnosti toho druhého, sarkastické poznámky, přehnaná kritičnost a různé druhy pasivní agrese.

„Konečnou formou sebesabotáže je na rande nepřijít vůbec,“ uzavírá expertka.

V takových případech bohužel není jiná rada, než že si dáte od randění pauzu a vyřešíte si nejdřív vlastní problémy. Opakované zklamání z mnoha a mnoha schůzek, které vlastně předem podvědomě odsuzujeme ke krachu, jen prohloubí naše trápení a strach a krizi nevyřeší. Tehdy je nejlepší obrátit se na odborníka.

Sami ale určitě můžeme zapracovat na naší zběhlosti v seznamování se. Existuje totiž pár obecných pravidel, která zvýší naše šance na to, že opravdu potkáme někoho, kdo nás zaujme. Zdaleka přitom nejde o nějaké teoretické rady odborníků.

Pokud se dobře rozhlédnete mezi svými přáteli a známými, kteří byli v randění úspěšní, určitě zjistíte, že alespoň některá následující doporučení dodržovali. Ať už instinktivně, nebo se také nechali poučit.

Častou chybou je, že potenciálnímu protějšku nedáme doopravdy šanci jen proto, že z prvního rande neodcházíme úplně paf. „První rande je, zejména v případě randění přes seznamky, velmi často zastřeno nervozitou, nejistotou a také neznalostí. Obvykle jdete na rande s někým, koho vůbec neznáte, mnohdy ani nevíte, zda opravdu vypadá tak, jak se prezentuje na seznamce,“ upozorňuje odbornice na seznamování Kristýna Mertlová.

Je přirozené, že ani jeden nejste tak úplně ve své kůži. „Jdete do velmi neznámého prostředí a většina z nás na to zcela pochopitelně reaguje tak, že se zcela neuvolní, neprojeví svůj plný naturel, působí křečovitě,“ vysvětluje s tím, že v takové situaci se opravdu těžko objeví jakákoliv „chemie“. Navíc, pokud je protějšek skutečně okouzlující a umí flirtovat, obvykle jde spíš o varovný signál než o dobré znamení.

Další schůzka se ale může vyvinout zcela jinak. „I druhé rande je totiž pořád zcela nezávazné, toho člověka si neberete, jen mu ‚dáte druhou šanci‘. A mnohdy ji vlastně dáváte i sami sobě.“ Napodruhé už člověka trochu znáte a možná dokážete být oba víc v klidu, což je dobrá cesta k tomu, abyste se začali lépe poznávat.

„Pokud ale ani na druhém rande chemii necítíte, neumíte si představit, že byste daný protějšek dokázali políbit, nebo dokonce že byste časem připustili cokoliv více, nemá to smysl. Tehdy je férové randění ukončit a popřát si vzájemně štěstí.“

Pokud se už nějaká jiskra objeví, můžou přijít další přešlapy. Podle expertky je jednou z nejběžnějších chyb přílišná otevřenost, nebo naopak uzavřenost.

„Když na sebe povím všechno hned na prvním rande, nenabízím tak prostor pro další poznávání a vytvoření zájmu. Stejně tak ale nefunguje ani opačná strategie, když o sobě neřeknu osobního vůbec nic a zůstávám v komisní roli,“ upozorňuje Kristýna Mertlová.

Určitě ale platí, že na úvodních schůzkách by měla některá témata zůstat „tabu“. Jde zejména o expartnery, politiku nebo třeba kolik chci v budoucnu dětí či kolik vydělávám. To ale neznamená, že s diskusí o nich budeme otálet donekonečna.

„Otázka dětí a jejich (ne)plánování je jedna ze zcela zásadních. Pokud ale hned na prvním rande ‚vytáhnu‘, že mi už je 35, všechny kamarádky jsou již vdané a mají miminko, muž se s velkou pravděpodobností zalekne, že hledám ‚dárce spermatu‘, a z rande vycouvá.“

Rozpoznat tu pravou chvíli není snadné, proto je podle Kristýny Mertlové nejlepší, když dané téma samo vyplyne z konverzace. Jenže věci se obvykle ideálně nedějí, takže nám většinou nezbyde nic jiného než si časem dodat odvahu a otevřít i tato důležitá témata.

„Za mne nejpozději ve chvíli, kdy vnímám, že se randění stává závaznějším. Aby bylo jasno a mohli jsme si oba říci, zda nám to vyhovuje a chceme totéž, nebo ne. Pak se nemá smysl vzájemně ‚okrádat o čas‘ a vztah posouvat dál,“ uzavírá expertka.

Odborníci na seznamování zjistili, že generace nejmladších dospělých (tedy lidí narozených od poloviny devadesátých let minulého století), jimž se říká generace Z, se na rozdíl od svých předchůdců většinou nebojí těch nejvážnějších témat.