Hlavní obsah

Radim Uzel: Vztahy mezi ženami budou asi geneticky podmíněny

Právo, Radim Uzel

Požadavek Evropské unie o povinném procentu žen ve vedení firem zvedl nejednoho čtenáře ze židle. Trochu mi ty povinné kvóty připomněly myšlenku o rovnoměrném zastoupení dělníků, dojiček a uklízeček v politických orgánech, s níž jsem se setkával za minulého režimu.

Foto: Profimedia.cz

Co je zakódováno v genech, jen velmi pracně utlumíme výchovou, přiznávají i renomovaní psychologové.

Článek

Vzpomněl jsem si na ni, když jsem v novinách četl o zajímavém psychologickém výzkumu. Každá pátá žena přiznává více strachu, úzkostí, bolestí hlavy a depresí, když pracuje pro šéfovou, než když pracuje pro šéfa. Naproti tomu muži prý žádný rozdíl mezi mužským a ženským nadřízeným nepozorují.

Neměl jsem nikdy v životě ženskou šéfovou. Ale pokud jsem hovořil s kolegy, kteří to zažili, vzpomínali i na ty krvežíznivé a nenávistné nadřízené s láskou a jakousi nostalgií. Chlubili se osvědčenými postupy, jak babu jagu zvládli, pacifikovali a svou mužskou chytrostí odzbrojili. Pokud se v roli podřízené ocitne žena, bývá zle. Spory s šéfovou jí přinášejí zpravidla jenom pláč a skřípění zubů.

Vztahy mezi ženami budou asi geneticky podmíněny. Kdysi jsme se učili, že se člověk rodí jako nepopsaný list papíru. Teprve výchovou se tam zapisují postoje a dovednosti. Dnes už i renomovaní psychologové přiznávají: „Co je zakódováno v genech, jen velmi pracně utlumíme výchovou.“ Musíme respektovat specifika pohlaví a nedělat z lidí unisex. Protože unisex jsou možná záchody, ale ne lidi.

V písni Osvobozeného divadla od Voskovce a Wericha se zpívá: „…lidi na lidi jsou jako saně, člověk na člověka jako kat.“ Zkuste poslouchat, co si vyprávějí ve vlaku. Muži hýří veselými příběhy z vojny. Ženy se straší a trumfují utrpením, které zažily na porodním a operačním sále i na jiných mučicích místech svého strastiplného života. Je ovšem pravda, že zejména dámy dokážou pěkně zatočit právě s dámami.

Každá pátá žena pociťuje víc strachu, úzkostí, bolestí hlavy a depresí, když pracuje pro šéfovou, než když pracuje pro šéfa.

Před dvaceti lety jsme dělali výzkum. Zjišťoval postoje gynekologů k hormonální antikoncepci. Otázka zněla: „Předepsali byste hormonální antikoncepci dívce ve věku 15-16 let?“ Existovaly různé možnosti: 1) pouze výjimečně, 2) vůbec ne, 3) pokud nejsou kontraindikace, 4) jen se souhlasem rodičů, 5) bez problémů.

Domnívali jsme se, že budou odlišné s ohledem na věk odborníků. Ti starší mohli být opatrnější. Chyba lávky! Postoje se lišily především podle pohlaví. Lékaři byli v předpisu antikoncepce mladým dívkám více tolerantní. Lékařky ji často odmítaly.

Jak to? Měli stejné vzdělání a společně navštěvovali i vědecké konference. Pokud rozdíl nevyplýval z různého vzdělání, musel vyplývat z pohlaví. Ženy v bílých pláštích byly starší než jejich pacientky. Říkal jsem si, jestli některé z nich mladým holkám sex třeba i podvědomě nezávidí. Něco na způsob řevnivosti mezi samičkami, které někdy nepřekryje ani vzdělání. U lékařů se taková závist nevyskytla.

Tato řevnivost by mohla zčásti vysvětlit i neblahé zkušenosti řady žen s nadřízenou stejného pohlaví. Zejména stárnoucí šéfová může být na mladá děvčata jako pes. Ale pochybuji, že o tomhle mají úředníci v Evropské unii chuť hlouběji přemýšlet.

Související články

Radim Uzel: Trpký osud utajovaných milenek

Muslim žijící v mnohoženství asi nikdy nepochopí slastný pocit křesťanského nevěrníka, který má kromě manželky ještě ilegální milenku. Jeden psycholog nazval...

Výběr článků

Načítám