Článek
Musím zvídavého čtenáře pochválit za jeho touhu po poznání. Současně musím přiznat, že mi jeho italský pramen zůstává neznámý. Dotyčný navíc neuvedl, kdy a kde publikoval italský badatel svůj výzkum. A jestli splňoval skutečně vědecké parametry.
Proto jsem nahlédl do jedné knížky. Jmenuje se Krása ženy. Je z roku 1913.
Podle této knížky se prsa dělí:
- podle velikosti: bujná, plná, mírná a malá
- podle pevnosti: stojící, klesající a visutá
- podle tvaru: miskovitá, potvarem, lokulatá, kuželovitá a vemenovitá (ta jsou většinou obrácená špičkou dolů)
Žádné poprsí na světě není přesně symetrické. Někdy to bývá patrné na první pohled. Zaujalo mě, že také žádná žena není s jeho velikostí a pevností spokojena. Pokud nenadává na všechny tři parametry najednou, vadí jí minimálně jeden z nich.
Věstonická Venuše jako Miss ČR
V roce 1913 ještě nikdo netušil, co všechno jednou dokáže plastická chirurgie. Autor Krásy ženy proto doporučuje jen různé typy vycpávek. Většina mužů dává totiž po staletí přednost poprsí bujnějšímu. V některých případech dokonce gigantickému. Stačí si vzpomenout na Věstonickou venuši. Tento pravěký ideál krásy bychom dnes mohli označit za starodávnou jihomoravskou Miss ČR.
Žádná žena není s velikostí a pevností prsou spokojena. Pokud nenadává na všechny tři parametry najednou, vadí jí minimálně jeden z nich.
Obří tvary ňader mají být příznakem plodnosti. Navíc si prý každý muž podvědomě vzpomíná na slastné období sání mateřského mléka. Matčin prs připadá kojenci veliký. A tato představa se údajně doživotně zafixuje.
Jak přišel badatel Lorenzoni na to, že existuje vztah mezi poprsím ženy a jejím charakterem, to opravdu nevím. Pochyboval bych, že podle nich pozná mrchu. Znám řadu žen, které jsou odstrašujícím příkladem skutečných potvor. Mají však prsa všech možných tvarů, velikostí i pevnosti. To platí také pro ženy milé, laskavé a tolerantní.
Poprsí podle všeho nehraje žádnou roli. A pokud chce dotyčný pisatel rozpoznat mrchu, bude se muset spolehnout na jiná varovná znamení.