Radim Uzel: Sexuální abstinence nahrává úletům

Podle průzkumů bývá v populaci kolem tří procent „odmítačů“ partnerské sexuality. Lidé, kteří dlouho sexuálně abstinují, mívají problémy při obnovování partnerského sexuálního soužití. Typické je to pro muže vracející se po dlouhé době z vězení.

Odmítavé postoje k sexu zaujímají často lidé, kteří byli v intimním životě neúspěšní. Jedinci opuštění, zhrzení a podvádění. Horlivě propagují sexuální abstinenci ve jménu jakési vyšší mravnosti. Kazatelská a nápravná činnost, případně glorifikace sexuální čistoty, se pro ně nejednou stává celoživotní náplní.

Nejčastější příčinou sexuálního odříkání bývají důvody morální a náboženské. Ve starověku vznikla také filozofická škola stoiků. Pro ně bylo typické, že se odříkali světských radostí. Považovali to za zdroj mravní ušlechtilosti a vnitřního klidu. Víme však, že potlačení sexuality snadno vyústí do různých sexuálních úchylek a mravních poklesků. Jako varovný příklad bývají uváděny aféry katolických duchovních žijících v nuceném celibátu.

Česká televize nedávno uvedla dokumentární pořad, který se právě kněžského celibátu týkal. V bibli o něm není ani zmínka. Katolická církev ho zavedla až v roce 1139. I moje babička, věřící křesťanka, připouštěla, že existují kněží, kteří sexuálně žijí se svými kuchařkami. A mají řadu dětí. Za mého mládí se vyprávěl vtip, že katolickému duchovnímu říkají všechny děti „otče“, zatímco jeho vlastní děti „strejdo“.

Americký časopis People Weekly citoval A. W. R. Sipeho, psychiatra a bývalého mnicha. Sesbíral za 25 let údaje o zhruba tisícovce kleriků. Víc než polovina z nich zhřešila aspoň jednou pohlavním aktem. Belgický katolický duchovní Robert Bethune prohlásil, že celibát je porušením lidských práv a svobod. Církev ho za to zbavila práva sloužit mše a vykonávat další posvátné obřady.

Uvnitř katolické církve zuří boj za zrušení celibátu už několik staletí. V posledních letech sílí. V srpnu 1993 se v Madridu sešel už třetí kongres Mezinárodní federace ženatých kněží. Adresoval Vatikánu ostrý požadavek, aby zrušil celibát a uznal instituci kněžských manželství.

Sexuální abstinence nemůže nikomu ublížit. Nevede ale pokaždé k ušlechtilosti a citové rovnováze. Někdy naopak nahrává sexuálním deviacím a mravním pokleskům. Můžeme se přít o to, zda potlačované abnormální představy způsobily nepřátelství k sexu, nebo jestli úchylky nevyvolaly tento nepřátelský postoj.

Zmíněný televizní dokument nás přesvědčoval, že mezi sexuální abstinencí a úchylným jednáním neexistuje žádná souvislost. Takový postoj je neudržitelný. Většina z těch, kteří v tom dokumentu vystupovali a celibát obhajovali, nevypadala vyrovnaně, spokojeně a klidně. Působili spíš dojmem neklidných neurotiků.