Článek
Zákonné spojení jednoho muže s jednou ženou představuje spíš výjimku než pravidlo. Jde o kulturní a společenskou manipulaci s lidskou sexualitou. Jejím smyslem je zajistit majetek, rodičovské investice a vytvořit společenskou alianci.
První, kdo v Evropě uzákonil monogamní manželství jako povinné, byli Židé. Udělali to roku 1000 v Mohuči, na svém synodu, tedy na shromáždění církevních zástupců. Zákon přijali pouze pro Židy ve střední Evropě a na zkušební dobu 1000 let.
V roce 2000 však nikdo tento experiment nevyhodnotil. Když se známý sexuolog Petr Weiss pozeptal na tento fakt na židovské obci, dozvěděl se, že zkušební doba byla prodloužena o dalších 1000 let. Málokdo také ví, že povinnou manželskou věrnost u křesťanů uzákonili svatí otcové až na Tridentském koncilu v roce 1563.
V Tibetu se dva až tři bratři žení s jednou ženou. Své děti vychovávají společně. Důvody jsou ekonomické.
Polygamie, soužití muže nebo ženy se dvěma nebo více partnery, je dodnes na světě obvyklejší, než by se na první pohled zdálo. My se s ním nejčastěji setkáváme u muslimů. Prorok Mohamed doporučuje maximálně čtyři manželky. Sám měl od Alláha povolenou výjimku: devět manželek. Muž se k nim podle islámského práva musí chovat se stejnou pozorností. Žádnou nesmí zvýhodňovat před ostatními.
Existuje i mnohomužství: polyandrie. Praktikuje ji necelé jedno procento lidí na světě. Nevedou k ní důvody sexuální, ale ekonomické. Vzniká tam, kde muž zvládne podporovat manželku jen omezeně. Nejznámější je v Tibetu. Lidé se tam musí vyrovnat s tvrdými podmínkami. Hlavně kvůli nedostatku úrodné zemědělské půdy.
Dva až tři bratři se tam proto žení s jednou ženou. Všechny své děti vychovávají společně. Někdy začíná takové manželství monogamně a další manželé do něj vstoupí až dodatečně. Pěstují pak takzvaný rotační způsob sexuálních styků.
Nejsou povoleny rozvody a manželství bývají neodvolatelně celoživotní. Pokud je společná manželka neplodná, smí si muži přibrat do manželství další ženu, často její mladší sestru. Všechny děti jsou legitimní a v žádné domácnosti nechybí mužský vzor.
Systém zajišťuje, že nedojde k nárůstu populace nad únosnou míru. Má to ale i negativní důsledky: až 31 procent tibetských žen zůstane neprovdaných a bezdětných. Někdy se stává, že skupina manželů žije se skupinou manželek. Taková skupinová manželství vedou podle sociologů k rozšíření sociální sítě příbuzenských vazeb.
Následkem je užší spolupráce většího počtu lidí. To se jeví jako velice příznivá skutečnost zejména v situaci, kdy se zhorší ekonomické podmínky.
Že bychom se při nejbližší krizi dočkali podobného modelu i u nás?
