Článek
Úplná nahota je pak vzrušivá daleko méně. Každým rokem prý přibývá mužů, kteří mají poruchu erekce, když jejich partnerka nemá na sobě podprsenku nebo kalhotky.
Rovněž vlasy milované osoby nebo kadeř z pubického ochlupení mohou mít přímo zázračný efekt. Pro mnoho fetišistů jsou zvláště vzrušující různé deformace lidského těla. Například bradavice, mateřská znaménka nebo hrby. Za sexuální partnery vyhledávají lidi, kteří šilhají, kulhají nebo koktají, jedince jednoruké a jednonohé. Někdy se fetišem může stát nadměrná obezita, specifická vůně nebo zápach.
Touha po nehybnosti
Někteří odborníci tvrdí, že i touhu po nehybnosti sexuálního objektu můžeme vlastně považovat za jakýsi fetiš. Jelikož absolutní nehybnosti je dosaženo smrtí, patří sem zároveň jedna z nejodpornějších sexuálních úchylek nekrofilie. Takovému člověku pak stačí, když se jeho objekt jako mrtvý jenom chová. V některých nevěstincích za tím účelem mají prý dokonce pohřební komory a nevěstky v rubáších připravené k souloži v rakvi. Nechybí ani květinová výzdoba a hudba.
Neuroticky potlačená nekrofilní touha se však může změnit v pravý opak. Postižení se vyznačují odporem k mrtvolám, mají panický strach ze hřbitovů a pohřbů. Ortodoxní vegetariáni jsou možná odrůdou takové úchylky. Za mrtvoly totiž považují i jatečná zvířata a v řeznictví si připadají jako v márnici.
Neškodnou sexuální úchylku představuje jakási odrůda nekrofilie, kdy se nehybným sexuálním objektem stane socha. Sošní fetišismus, statuofilie, se vyznačuje nutkavou potřebou sexuálního kontaktu se sochami. Už ve starověku existovalo množství soch se ztopořeným údem. Sloužily některým ženám jako nástroj při onanii.
Statuofil oceňuje sochy proto, že jsou chladné a tiché. Nehádají se, neodporují. Tato úchylka bývá také nazývána pygmalionismem podle mýtického krále Pygmalióna z Kypru. Ten nechal zhotovit sochu ze slonoviny a zamiloval se do ní tak silně, že jí bohyně Afrodita vdechla život. Pygmalión byl vlastně prvním statuofilem.
Z této báje vychází divadelní hra G. B. Shawa Pygmalion a podle ní natočený americký muzikál My Fair Lady. Vždyť i ten arogantní a nesnesitelný profesor fonetiky Henry Higgins považoval ušmudlanou pouliční květinářku Lízu Doolittlovou za jakousi sochu, kterou může formovat podle svých představ. V přeneseném významu slova byl tedy statuofilem.
Před léty existovala dokonce o této úchylce báseň: Statuofil časně z rána / zlíbá sochu partyzána. / Nejvíc ovšem ocení / Pokorného Sbratření. Dnes už málokdo ví, že Sbratření, dvojsoší partyzána s rudoarmějcem, vytvořil slavný sochař Karel Pokorný. Z ryze sexuologického hlediska by šlo o skupinovou aktivitu ve třech s fetišistickým zaměřením na vojenské uniformy. Říká se tomu kombinovaná úchylka.
