Článek
Při službách v krajském ústavu k nám přiváželi komplikované porody ze široka daleka. Řešil jsem i takové porodní komplikace, při nichž mi ještě dnes vstávají šedivějící vlasy na hlavě. V rodném městě potkávám stále lidi, které jsem přivedl na svět, a také porodní asistentky, které jsem učil.
Snad mám tedy právo vyjádřit se k ožehavé problematice domácích porodů, když se k ní dnes vyjadřuje kdekdo. Kromě profesionálů, lékařů a porodních asistentek, nám už svůj názor sdělily i četné bojovnice za ženská práva. Vyjádřili se také novináři, křesťané, politici a soudci všech stupňů až po Ústavní soud.
A přitom je to přece tak jednoduché. V demokratické zemi může každý rodit, kde chce a jak chce. Stejně jako může každý člověk beztrestně konzumovat alkohol, kouřit, pěstovat životu nebezpečné adrenalinové sporty nebo držet hladovku, může žena rodit v nemocnici, doma, v lese, na suchu, ve vodě, vleže, vstoje nebo třeba na houpačce.
Jediným problémem je hazard nejen s životem vlastním, ale také s životem dítěte. Ale také může přece až do dvanáctého týdne těhotenství rozhodnout umělým potratem.
Nemělo by tedy toto právo platit i pro donošené dítě při porodu? Podle našeho zákona je ovšem usmrcení novorozence trestným činem. Takže nakonec je to přece jenom problém více právní než medicínský.
Profesionální porodnické hledisko k domácím porodům by však mělo být nekompromisně odmítavé. Přestože jsem sám odvedl několik nečekaných náhlých porodů v improvizovaných situacích, jednou dokonce ve vlaku, v žádném případě bych se nikdy nenechal přemluvit k účasti na plánovaném porodu v domácnosti. Mám totiž stále před očima ty život ohrožující horory z porodního sálu, o nichž se mi občas ještě dnes v noci zdá.
Naštěstí naprostá většina těch porodů dopadla dobře v důsledku okamžité operativní intervence, pomoci mnoha spolupracovníků, konziliárních služeb a často také díky okamžitým krevním transfuzím. A to je možná rozdíl mezi lékařem - porodníkem a porodní asistentkou, která často ty komplikace zná jenom z knih. A možná ani to ne.
Pokud rodička usiluje o domácí porod, je to možné přičíst na vrub ochotě riskovat.
Avšak porodní asistentka, která usiluje o uzákonění domácích porodů a o svou účast na nich, jedná s trestuhodnou neinformovaností. Představuje zdravotnického kaskadéra riskujícího život novorozence, matky a své následné trestní stíhání. Pokud toto riziko podstupuje v důsledku vyhlídky na materiální prospěch, dává přednost své peněžence před zodpovědným profesionálním přístupem k vedení porodu.
To už bychom pak mohli následovat příkladu jednoho ruského „vědce“, který v 60. letech minulého století svěřoval porody samicím delfína. Prý to docela uměly. Novorozeně vynesly ihned na hladinu, aby se nadechlo.
Problém však nastal při kojení. Pokud prý malému dítěti zachutná delfíní mléko, mateřské odmítá. Snad to tedy nebudou zkoušet ani naši porodní aktivisté.