Článek
Už v předminulém století zaznamenali vědci ve Velké Británii zvláštní jev. Šlechtici, kteří v hojné míře pojídali bifteky, tedy konzumovali hodně bílkovin, měli podstatně více mužských potomků. Služebnictvu, které se živilo hlavně bramborami, tedy sacharidy, se rodilo zase více dcer.
Za skutečnost, jestli budeme mít dívku, nebo hocha, s největší pravděpodobností nemůže pouze strava. Důležitý je celý soubor životních a sociálních podmínek. Sexuální nepoměr pohlaví potomstva podmiňuje hlavně dlouhodobý evoluční vliv a strategie.
Muži si vybírají krásné ženy nejen k dlouhodobému soužití, ale také k náhodným sexuálním dobrodružstvím. Ženy si volí krásné a tělesně atraktivní muže pouze ke krátkodobým známostem. Při trvalých a dlouhodobých vztazích dávají přednost zdraví, sociálnímu statusu a přístupu ke zdrojům. Kdybychom to měli zjednodušit, mužům více záleží na kráse a ženám na penězích. Dobré podmínky motivují rodiče více k produkci synů, kteří budou mít v budoucnu větší šanci k rozmnožení. Naopak rodiče ve špatných poměrech podvědomě uvítají narození dcery. Ta získá větší šanci na rozmnožování než syn.
Tělesná atraktivita se dědí
Takzvaná teorie „sexy synů“ společně s teorií „výběru nejlepších genů“ předpokládají, že fyzicky atraktivní muži mohou zvýšit svůj reprodukční úspěch nikoli budováním dlouhodobých vztahů, při nichž by museli do svých potomků investovat, ale spíše krátkodobým dobrodružstvím se ženou, která svému trvalému partnerovi nasazuje parohy.
Pravděpodobnost početí při jednorázovém pohlavním styku však není u člověka příliš veliká. Demograf D. Pérusse zjistil zajímavou věc. K úspěšnému otěhotnění ženy, tedy ke zplození jednoho potomka za rok, by muž v případě jednorázových pohlavních styků potřeboval souložit s 33 partnerkami. To bylo jistě obtížné i pro naše velmi vzdálené předky, kteří jinak žili dost promiskuitním způsobem života ve skupinách asi 150 jedinců - mužů, žen i dětí.
Londýnský psycholog Satoshi Kanazawa dokazuje, že důležitou dědičnou vlastností ovlivňující narození většího počtu dcer než synů je tělesná atraktivita. Dokázal to na výzkumu 17 419 britských dětí narozených v roce 1958. Jejich fyzickou krásu hodnotil už ve věku sedmi let a pohlaví jejich dětí zjišťoval až v roce 2000.
Kuriózním závěrem této hypotézy pak může být i následující myšlenka: pokud se krásným rodičům rodí více dcer a krása je dědičnou vlastností, musí být z evolučního hlediska ženy krásnější než muži. To mi připadá i pro ty naše jako celkem dobrá zpráva.
