Článek
Někoho vzrušuje vůně spojená s dávným, ale hezkým erotickým zážitkem. Nebo melodie, která ho kdysi doprovázela během příjemné sexuální aktivity. Hudba a vůně pak mohou sehrát roli účinného pohlavního životobudiče i po letech. Erotický vliv hudby zaujal také Karla Čapka.
Vzpomínám si na pasáž z jeho posledního románu Život a dílo skladatele Foltýna. Foltýnova klavírní improvizace byla na první poslech „sprostá a vrtkavá“. Vzbuzovala „mrzké erotické loudění a rozplývání“.
Podle spisovatele chtěl skladatel posluchače urazit. Proto „třískal do piána tuto napomádovanou oplzlost, jako by to byl slavnostní pochod“. Prudérní Karel Čapek lituje, že Foltýnovi někdo nemůže vyrazit zuby za to, že „tříská na klavíru takové valčíkové splašky“.
Stejně jako se za posledních osmdesát let změnily koupací úbory, móda a slovník, změnil se i náš přístup k erotickým melodiím. Všechno to ovšem vyžaduje přiměřené prostředí a společnost. Také některé lidové písně můžeme zpívat jen s dobrými přáteli, třeba v moravském vinném sklípku.
Dnešní trendy jsou mnohem víc liberální
A vzpomínáte si ještě na slavnou francouzskou skladbu šedesátých let Je t‘aime, moi non plus (Já už tě víc nemiluji) s Jane Birkinovou? Na desce se vedle zpěvu ozývaly i milostné vzdechy.
Novináři zpěvačku právem nazývali Erote Jane, tedy Erotickou Janou. Jeden můj kamarád, nadaný zvláštní představivostí, používal poslech této desky místo pornografické podívané. V té době byla totiž téměř nedostupná.
Písničku Je t´aime při tom nevydalo žádné erotické nakladatelství, ale mamutí koncern Philips. V britském rozhlase zakázali její vysílání. A Philips dokonce zastavil v zájmu své dobré pověsti lisování desky a její další distribuci.
Jedno menší vydavatelství od něj koupilo autorská práva. Desku pak úspěšně prodávalo dál. Náš rozhlas vysílal tuto skladbu jen do srpna 1968. Pak už nesměl.
V současné době se situace zliberalizovala. To, co včera pohoršovalo, přijímá dnes většina lidí málem jako klasiku. Vždyť i některé videoklipy Madonny jsou na hranici erotiky a pornografie. A puritánské protesty proti vysílání? Představují tu nejlepší reklamu. Příkladem může být třeba videoklip písničky Láska je láska, kterou nazpívala Lucie Bílá a režíroval Filip Renč. Ještě v roce 1993 ji televizní stanice mohly vysílat pouze po 22. hodině večerní.
