Článek
Sexuologie má proti ostatním medicínským oborům jednu nevýhodu. Debata o sexuálních problémech je daleko atraktivnější než diskuse o ostatních tělesných a duševních potížích.
Lidé nevěnují příliš pozornosti funkci výměšků podvěsku mozkového. Nebo produkci žaludečních šťáv, přestože by se bez ní nedožili rána. Zato fungování našich pohlavních orgánů a náš intimní život, to je panečku jiné kafe.
Proto titulek „Sexuologové zpochybňují existenci G bodu“ vzbudí až neúměrnou pozornost. Zpráva o tom, že někteří chirurgové neuznávají žlučník, by vyvolala nanejvýš shovívavý úsměv. Přitom by se mohlo jednat jen o změnu názvu. Žlučník bychom mohli pojmenovat třeba označením biliární hruška. Nebo podjaterní váček. A už by měl objevitel tohoto orgánu nárok na věčnou slávu.
Nedávno nám na odborném sjezdu jeden gynekolog sdělil, že převratné objevy posledních let jednoznačně popřely existenci G bodu. Jedná se podle něj pouze o uretrovaginální prostor nebo nanejvýš o distální (vzdálenou) vaginu. Za dob našich studií se tomu říkalo Skeneho žlázky. Jiní později propagovali název ženská prostata. Ten mi připadá nejpřiléhavější. Zmíněné žlázky jsou opravdovou obdobou mužské prostaty, tedy splňují i jakási emancipační kritéria. Vědci prý pojmenovali G bod po německém gynekologovi Gräfenbergovi. Jenže popsal ho už slavný řecký Galénos z Pergamu (130-200 n. l.) Prostě G jako G.
Že by některé ženě tyto žlázy kolem močové roury chyběly, to patří do oblasti mýtů a pověr. Stejně jako dvouhlavé tele nebo nestvůra z Loch Ness. Tak v čem je vlastně problém? Vidím problémy tři.
Základní problémy
První tkví v nesmírné variabilitě ženských sexuálních reakcí. Každé ženě se líbí něco jiného. Také citlivost tkání kolem močové roury může být různorodá. Nejde o citlivost žlázy. Žádná žláza není citlivá. Zodpovědné jsou nervy kolem. A ty probíhají v celé této anatomické oblasti. Jemné dráždění kolem močové roury může přinášet některé ženě nevýslovné blaho, jiné může být nepříjemné. Je to potřeba vyzkoušet.
Druhým problémem je takzvaný mokrý orgasmus neboli ženská ejakulace. Část odborníků ji někdy neprávem zpochybňuje. I když nejméně třetina žen produkuje při orgasmu tekutinu do močové roury právě z těchto žlázek.
V pornografických filmech můžeme vidět i nadměrné množství takto vylučované tekutiny. Ale obyčejný selský rozum nám jasně napoví, že tak malé žlázky nedokážou vyprodukovat třeba čtvrt litru sekretu. To by nejspíš muselo jít o tekutinu s příměsí moči. Většině lidí to však nevadí a mokrý orgasmus vítají.
Třetím problémem jsou peníze. Autoři knihy o G bodu dostali v roce 1982 honorář sto padesát tisíc dolarů. Od té doby se to nepodařilo žádnému z jejich následovníků, kteří téměř každoročně vymýšlejí pro tuto genitální oblast jiné názvy. S ohledem na zmíněnou částku můžeme předpokládat, že se těchto pokusů jen tak nevzdají.
