Článek
Žena hledá pro své potomky bohatého a zdravého otce. Její děti pak mají větší šanci, že se dožijí věku, kdy budou také bohaté a zdravé. Muž se zase snaží oplodnit co největší počet žen. Početné potomstvo zaručí rozmnožení jeho genetických vlastností.
Najednou však celá tato biologická zásada stojí před velikým otazníkem. K čemu je dobré dlouhé životní období, kdy už žena žádné děti mít nemůže? Většina živočichů je totiž plodná po celou dobu života. Tak například pětapadesátiletý slon se považuje za starého. Devadesát pět procent slonů umírá před dosažením tohoto věku. Ale plodnost pětapadesátiletých slonic je stále asi na 65% úrovni slonic mladých.
Muži se mohou stát otcem téměř kdykoliv
Žena končí svou plodnost většinou ve 48 letech. Má tedy před sebou nejméně dvacet let života, kdy je relativně zdravá, ale už absolutně neplodná. Není to nějaký přírodní omyl?
Muž se může stát otcem ve svých 70 nebo 80 letech. Jeden to dokázal dokonce v 94 letech. Proč tedy příroda zbaví ženy možnosti rozmnožování tak relativně brzy? Vždyť to je proti účelná evoluční strategie.
Vysvětlení samozřejmě existuje. Dřívější menopauza, která představuje menší počet dětí, může totiž paradoxně znamenat, že je potomků nakonec více.
| Uměle oplodněná pětašedesátiletá žena popírá logiku klimakteria. A vystavuje své dítě riziku, že jí půjde na pohřeb brzy poté, co začne chodit do školy. |
Starší žena zbavená povinností těhotenství, porodu, kojení a raného mateřství je totiž lépe schopna se věnovat svým dříve narozeným dětem. Ale také svým potenciálním vnukům, eventuálně dalším příbuzným.
Důkazem může být blahodárné působení babiček u primitivních kmenů lovců-sběračů v Tanzánii. Vědci tam měřili čas věnovaný sběru potravy. Zatímco babičky věnovaly této činnosti průměrně 7 hodin denně, vdané ženy s malými dětmi na to měly jenom 4,5 hodiny a teenagerky nebo novomanželky sbíraly potravu pouze 3 hodiny. Bez babiček by celý kmen vyhynul hladomorem. Strmý pokles porodů od čtyřiceti let a relativně dlouhé období života, ve kterém plodnost vymizela, se tedy jeví jako vysoce účelné biologické opatření.
Občasné zprávy o tom, že někde provedli pětašedesátileté ženě umělé oplodnění a ta se pak stala šťastnou matkou, svědčí jenom o pošetilosti takové dámy a jejího gynekologa. Je totiž velice pravděpodobné, že dítě půjde hned na začátku školní docházky své mamince na pohřeb. Kéž by se raději věnovala svým babičkovským úkolům. I když na rozdíl od Tanzánie u nás povinnosti starých žen nespočívají pouze ve sběru potravy pro široké příbuzenstvo.