Proč žárlíme a jak to zastavit

Tou nejzákladnější příčinou žárlivosti je nízká sebejistota. Jedinci nabývají pocitu, že nejsou pro toho druhého „dost dobří”. Že si v podstatě takového partnera nezaslouží. Zajímavé je, že tyto pochybnosti je přepadají v okamžicích, kdy by měli být nejšťastnější, jelikož jim ve vztahu vše naprosto klape.

Místo pocitů štěstí je ale začne nahlodávat červíček pochybností a v hlavě žárlivce vyvstává otázka: „Co když ten druhý najde někoho lepšího a odejde?”

Pokud podlehnou těmto pocitům, brzy se dostanou do stavu, že tomu druhému přestanou věřit a začnou být víc a víc přesvědčenější, že je ten druhý podvádí. A začne nekonečná série kontrol, od prohledávání telefonu, přes čtení mailů, až po sledování.

Co s tím?

Pokud si ještě uvědomujete svou situaci, zastavte se a sami učiňte rozhodnutí, zda o partnera skutečně stojíte a tedy mu začnete opět důvěřovat, nebo návrat důvěry není možný a proto vztah ukončíte.

Pokud chcete o vztah bojovat, jakmile vás přepadnou zmiňované pochybnosti, začněte rozvíjet sami se sebou vnitřní dialog ve stylu, že si zasloužíte štěstí i krásný vztah a že vás partner skutečně miluje, a to úplně nejvíc ze všech lidí na světě, proto si vás přece vybral.

Pokud člověka již někdo v životě podváděl nebo jakkoli jinak zklamal, může se i v budoucnu dostat do situace, kdy se mu začnou tyto špatné zkušenosti vracet a budou se odrážet ve stávajícím vztahu. Někdy se to ani jedince nemusí týkat, stačí, že se to stalo někomu z jeho blízkého okolí.

Co s tím?

Pokud se minulá špatná zkušenost netýká aktuálního partnera, je dobré si uvědomit, že on za přeludy z minula nemůže. Že sám o sobě daný člověk neudělal nic špatného a je nesmysl jej jakkoli trestat.

Zároveň je dobré svému ex jednou pro vždy definitivně odpustit a oprostit se od jeho chyb a uvědomit si, že chybovat je lidské, život jde navíc dál. Za všechny své pochybnosti, jež se vám honí v hlavě, se nějakým způsobem potrestejte.

Další forma žárlivosti nastává v okamžiku, kdy partnera lidi začnou považovat za svůj majetek. Najednou jim začne vadit i naprosto běžné a spořádané chování, když partnerka pozdraví na ulici svého kamaráda, natož když s ním s úsměvem na tváři prohodí pár slov.

Věčné podezřívání je pro druhého ubíjející, dost často přichází i vystřízlivění a naprosté intimní ochladnutí. Žárlivci by si měli uvědomit, že čím více budou své partnery obviňovat z věcí, které nikdy nespáchali, tím zvýší pravděpodobnost, že tak začnou skutečně činit, aby získali zpět svobodu.

Koneckonců, pokud je neustále někdo trestá za to, co neudělali, tak proč nebýt raději právoplatným viníkem, ale se svobodnou vůlí.

Každý by si měl uvědomit, že vlastnit druhého a zároveň být milován jednoduše nejde dohromady. Vždy musíte partnerovi ponechat jeho svobodnou vůli a nesmíte ho nutit žít život, který on sám nechce.

Co s tím?

Pokud partnera nechcete ztratit, buďte milí, začněte mu důvěřovat a nechte mu volnost. Pak získáte mnohem větší pravděpodobnost, že spolu budete žít dlouho oboustranně uspokojivý a šťastný život.

Příčinou k žárlivosti je u mnohých jedinců také jejich víra ve věčnou zamilovanost. Že vše to krásné, co na začátku je, zůstane tak intenzivní navždy. Realita je samozřejmě jiná, časem se přirozeně věci mění. A aby vztah neustále tak dobře fungoval jako na začátku, je nutná dávka tolerantnosti, komunikačních dovedností a respektu k druhému.

Jenže ten, kdo věří, že zamilovanost trvá věčně, tak začne u každé, byť nepatrné změny pochybovat, ztrácet půdu pod nohama a důvěra v sebe samého i druhého je ta tam.

Co s tím?

V prvé řadě se naučte přijímat změny elegantně. Protože nic není věčné. Kolem nás se neustále dějí věci, které proměňují naše myšlení, chování i touhy. A řiďte se citátem doktora Seusse: „Neplač, protože to skončilo, usmívej se, že se tak stalo.”

Žárlivost situaci nikdy nepomůže. To, že druhého začnete kontrolovat, předhazovat mu nejrůznější obvinění, dožadovat se vysvětlení něčeho, co se nikdy nestalo, vztah nikdy nezocelí. Naopak druhého budete od sebe tak dlouhou odhánět, až se opravdu sebere a odejde. Pak už nikdy nebude cesty zpět.