Článek
Zní to podivně, ale podle odborníků jde o zcela normální jev. A to i když o naší existenci nemají celebrity ani tušení a hrdinové a hrdinky filmů či seriálů jsou smyšlenkami.
„Jako lidé máme ohledně sociálních interakcí nejméně dvě tendence, jimž neutečeme. Nemůžeme nesoudit a snažíme se přijít na to, co si druhý myslí,“ říká profesor psychologie Matt Johnson.
Jistě, nemůžeme opravdu vědět, co daná osoba zažívá, prožívá. Proto si podle profesora vytvoříme jeho mentální model. Ten je pak naším nejlepším odhadem toho, kdo daný člověk je.
Drtivá většina z nás si tedy o lidech, které potkává, nejdříve utváří představu. Jak je postupně poznáváme, naše představa se víc a víc přibližuje realitě. Stejný model funguje i ve chvíli, kdy sledujeme mediální osobnost či fiktivní postavu hranou hercem.
Iluze vztahu
Většina z nás se může před obrazovkou snadno přistihnout, jak prožívá silné emoce třeba k seriálové postavě. Ať už ji respektujeme, milujeme, nebo nenávidíme.
Syndrom hlavní hvězdy aneb Když propadnete sociálním sítím
Fenomén začali v 50. letech minulého století zkoumat vědci Donald Horton a R. Richard Wohl. Pozorovali, jak diváci prvních seriálů jako I Love Lucy nebo The Lone Ranger (Osamělý jezdec) zdaleka nesledují jen příběhy hlavních postav, ale doslova milují třeba právě Lucy a mají k ní silný vztah, který v některých aspektech připomíná reálné oboustranné vztahy.
Přišli pak se dvěma novými psychologickými termíny:
- Parasociální interakce. „Stejně jako s lidmi, které běžně potkáváme v reálném životě, i s mediálními postavami lze navázat formu interakce – přesněji řečeno pouze určitou iluzi interakce se vzdáleným druhým,“ vysvětluje socioložka Radka Bartošová. Protože máme představu o tom, kdo daná postava je, máme pocit, že víme, jak by reagovala. Pokud třeba sledujete seriál Přátelé a cítíte se jako jeden ze členů party, který žoviálně konverzuje v kavárně Central Perk, zažíváte parasociální interakci.
Jednoduše řečeno pojem představuje stav, kdy divák získává pocit, že ‚vzdáleného druhého‘ skutečně zná, a to i lépe než kdokoli jiný. Tento druh interakce se formuje během dlouhodobého pravidelného sledování.“
Ať už se díváme na seriál, hudební pořad, nebo internetová videa, na herci, moderátorovi, influencerovi, ale i seriálové postavě nám skutečně záleží. A je pro nás důležité, že je máme ve svém životě. „Při odchodu této postavy dokonce může dojít i k parasociální ztrátě,“ upozorňuje socioložka.
Jak sociální média ovlivňují lidské zdraví
Stačí si vzpomenout, kolik fanoušků oplakalo odchod Karla Gotta, i když ho v životě osobně nepotkali. Tyto interakce se ovšem následně mohou posunout do vztahu.
- Parasociální vztah. Dostává se ještě dál, tedy do našich aktivních představ. Pokud na celebritu či postavu (a přiznejme si, že často zcela nerozlišujeme, kdo je herec a kdo postava) myslíme i po skončení pořadu, cítíme k nim něco podobného jako v tradičních mezilidských vztazích. A to i když jsou naše prožitky zcela jednostranné.
Sociální síť
Proč je ale vlastně máme? Zvlášť jako dospělí… Teenager může věřit tomu, že svou celebritu potká, ale většina nás dospělých chápe nepravděpodobnost tohoto setkání.
- Podle vědců jsou tyto vztahy z naší strany zcela dobrovolné, jejich vznik ale silně ovlivňuje sociální přitažlivost postavy či celebrity.
- A hlavně nám poskytují určitý druh společnosti. Nejsme sami, navíc velmi výjimečným způsobem.
- K tomu zažíváme emoční spojení s mediální osobou – zájem, vděk, touhu, podporu i loajalitu.
- I sledování někoho, koho neznáme, nám rozšíří sociální síť. Jeho pozorováním se také můžeme něco naučit.
- V médiích máme na výběr mnohem více lidí než v našem blízkém okolí – snáze si tak najdeme toho, kdo nás bude inspirovat nebo o kom můžeme během všedního života snít.
- V jednostranném vztahu se také snadno vyhneme odmítnutí. V naší hlavě je prostě mnohem bezpečněji než v realitě…
Hormon štěstí pracuje
Na parasociálním vztahu není podle odborníků nic špatného, pokud je jen doplňkem reálného života s reálnými lidmi.
„Ovšem historicky byl viděn jako něco patologického a také jako symptom osamělosti, izolace a sociálních úzkostí,“ upozorňuje kognitivní psycholog Matt Johnson.
Drby mohou pomoci k úspěchu, ale i oslabit špatné lidi, včetně šéfů
Ovšem studie vědců vedených sociologem Alanem Rubinem v roce 1985 ukázala, že tyto symptomy se vztahem k mediální osobě nebo postavě nesouvisejí. Další výzkumy spíše potvrzovaly, že se zejména u teenagerů sociální okruh spíše rozšiřuje, než zužuje. I proto, že jim dává zajímavé téma k hovoru s vrstevníky, kteří jsou nadšení stejnými idoly.
Psycholog upozorňuje, že dnešní vztahy s fanoušky jsou kultivovány tak, aby působily co nejintimněji. U určitého procenta lidí tak může nepochybně vzniknout i závislost na této intimitě, podobně jako na pornografii.
„Simulovanou intimitu zažíváme, pokud se díváme na videa, která obsahují blízkost, vřelost či poskytování dobře míněných rad. Lidé prožívají hluboký pocit spojení a dostávají vysoké dávky dopaminu.“ Tento hormon štěstí v nás vzbuzuje pocit pohody a je zodpovědný za emoční vazby.
Ženy, které mají více kamarádek, jsou v práci úspěšnější
Reálně se tedy můžeme cítit velice dobře, pokud nás módní blogerka učí, jak si správně namalovat oční linku, a povzbuzuje nás, že to také dokážeme. Příjemnou důvěrnost zase cítíme při sledování Justina Biebera, jak si v přímém přenosu připravuje sendvič ve své vlastní kuchyni, a přitom se tváří, že si s námi povídá.
Titulem internet boyfriend, tedy internetový přítel, se pyšní nejedna celebrita. Třeba herec Noah Centineo není ani tak oceňován za své herecké výkony v romantických komediích, zato dostává mnoho lajků, když si přes kameru „povídá“ s fanoušky po cestě autem, ve kterém si veze i svého psa.
Úspěšná jsou vlastně všechna jeho domácí videa, kde prezentuje svou respektující a milou povahu. „Toto může uspokojit naše okamžité potřeby, ale jen krátkodobě,“ uzavírá psycholog Matt Johnson a dodává, že bychom si měli všímat toho, jestli nám takový vztah s celebritou až příliš nevyplňuje absenci reálných vztahů.
Když fanynky uloví své idoly
Plusy…
Podle výsledků studie z roku 2017 může tento typ vztahu k celebritám a idolům teenagerům pomoci vybudovat si vlastní autonomii a zformovat identitu.
Náctiletým může ukázat, jaké mohou mít během svého vývoje cíle. Vědci také zjistili, že chlapci vidí celebrity nebo postavy jako mentory či vzory, dívky si více představují navazování přátelství.
- Může přinést inspiraci a motivaci.
- Budovat zdravé návyky.
- Zvýšit sebevědomí.
- Snížit stigma spojené s onemocněními a fyzickými vadami.
- Najít cíle pro budoucnost.
... a minusy
Je ale třeba hlídat zdravé meze. Když je přeroste, může parasociální vztah narušovat osobní a běžný život, interakce a vztahy, přispět k pocitům úzkosti, osamělosti a sociální izolace.
V nezdravou obsesi se podle sociálního psychologa Justina Landyho může vyvinout tím spíš, že nám sociální média umožňují sledovat celebrity 24 hodin denně. Velkou roli přitom hraje i chybějící sebevědomí.
- Může vést k negativnímu srovnávání se.
- Ovlivnit to, jak utrácíme peníze.
- Příliš soustřeďovat pozornost na materiálno.
- Přispívat k depresi.