Proč máme rádi filmová klišé

„Filmová klišé diváky přitahují, protože se zakládají na univerzálních emocionálních reakcích a vzorcích, které jsou nám povědomé. V nejistém světě nám poskytují pocit jistoty a předvídatelnosti,“ vysvětluje mediální psycholožka Pamela Rutledgeová.

A nejen to. Funguje tu také proces, jemuž se v psychologii říká wish fulfillment, tedy ,splnění přání‘. Podle otce psychoanalýzy Sigmunda Freuda se při něm nevědomé touhy stávají skutečností alespoň v našich snech. Potřebu jejich naplnění totiž v bdělém stavu potlačujeme. Naše podvědomí nám je tedy nabízí jinak, i když ne tak přímočaře jako ve filmových scénářích.

Tyto principy fungují doslova od nepaměti v ústních vyprávěních, pohádkách i v literatuře. Umožňují nám prožít své touhy prostřednictvím fiktivních postav, zkrátka se do nich vžít. Ovšem ve filmu přímo vidíme, jaké by to mohlo být, kdyby naše přání došla naplnění.

Mezi nejběžnější filmová klišé samozřejmě patří nejrůznější milostné motivy. Včetně nehynoucí lásky na první pohled. Znáte to, pohledy hlavních postav se střetnou. Okamžitě mezi nimi zajiskří silná přitažlivost a chemie. Divák ihned pochopí, že jsou osudově určeni být spolu.

Přímo cítíte, jak se jejich srdce rozbuší, v dlouhém očním kontaktu se zrcadlí porozumění, případně se dostaví nešikovně skrývané pohnutí a rozpaky z „dechberoucího prožitku“. Hudba dává jasně najevo romantiku a magii, často i humor či napětí. Nebo všechno dohromady.

Vzpomínáte, jak se do sebe vpili pohledem Claudia Schifferová s Liamem Neesonem v Lásce nebeské (2003)? Ostatně tenhle britský film na Amorových šípech a kouzelně podaných klišé v podstatě stojí celý.

A kdyby nikdo neznal shakespearovský příběh Romeo a Julie a diváci ho v roce 1996 na plátně viděli poprvé, ani o vzájemné lásce těch dvou by nebylo pochyb. Stačí, aby se Claire Danesová a Leonardo DiCaprio na sebe podívali přes akvárium. Podobný pohled pak herec věnoval i Kate Winsletové v roli Rose ve filmu Titanic (1997).

„Když zažijete lásku na první pohled, stane se to během několika sekund, často neočekávaně, pouhým pohledem na osobu, která vás přitahuje,“ potvrzuje psycholožka Susan Albers-Bowlingová. Ano, je to nezapomenutelné, a nezáleží na tom, že takové prvotní, většinou hormonální okouzlení v reálném životě nemívá příliš šťastné konce.

Ani hlavní postavy kasovního trháku Avatar (2009) nepotřebují k pochopení vzájemné přitažlivosti týdny - divák vidí, že se „něco stalo“, hned v jejich první společné a pořádně adrenalinové scéně uprostřed divočiny planety Pandora.

A všechno je také od prvních chvil jasné s Russellem Crowem a Marion Cotillardovou v Dobrém ročníku (2006). I když on ji nejdřív málem zabije na silnici a ona ho pak nechá jeho osudu, když uvázne ve vypuštěném bazénu.

Každý ví, co bude dál. Po prvním osudovém setkání se jim do cesty postaví překážky, konflikt. Naštěstí jsou ale postavy ochotné vše překonat, změnit se nebo vše riskovat ve jménu své vášnivé a rychle rozkvétající lásky. A diváci se dojímají, ať už příběh skončí tragicky, nebo je začátkem konce typu „a žili šťastně až do smrti“.

Když se „ošklivka změní v krásku“, nám ukazuje, že vnitřní krása je důležitější než vnější vzhled, a že každý má potenciál být přitažlivý a zajímavý nehledě na to, jak vypadá na první pohled. Až na to, že toto poselství přichází typicky v podání krásné herečky, kterou ovšem ve filmu „hyzdí“ brýle, neupravené vlasy, případně rovnátka.

Pomocí přátel, drahé kosmetiky, značkového oblečení a vnitřní proměny se záhy vyloupne v krásku, což u herecké hvězdy na rozdíl od reálu opravdu není problém. Po transformaci je hlavní postava náhle vnímána jako atraktivní a žádaná osobnost.

Lidé, kteří ji dříve považovali za nezajímavou, si najednou všímají její krásy, začínají si jí vážit a její „osudový muž“ se do ní konečně zamiluje, i když samozřejmě často tvrdí, že ji vlastně měl rád i dřív. Jen si to, kdovíproč, nepřiznal…

„Když je film dobře udělaný, není to problém,“ říká filmová historička Alice Aronová a upozorňuje, že jde o poměrně starý a hodně používaný motiv. Klasikou je kromě pohádkové Popelky i My Fair Lady podle hry Pygmalion G. B. Shawa. Nebo Vivian v neopakovatelném podání Julie Robertsové v Pretty Woman (1990).

Není divu, že takové proměny diváky doslova fascinují - vždyť kdo někdy aspoň na chvíli nezatoužil být byť jen o ždibíček hezčí či lepší, aby svět konečně „prohlédl“ a vnímal jeho skutečnou hodnotu.

S ošklivkou souvisí i diváky milovaná postava odpadlíka či outsidera. Zkrátka někoho, komu se nedaří a jeho šance na úspěch je z nejrůznějších důvodů mizivá. A nemusí jít jen o drsňáky. Třeba filmy Kung Fu Panda (2008) či Pravá blondýnka (2001) představují hrdiny, kteří jsou dobře usazeni ve svých životech, ale osud je jaksi postrčí do diametrálně odlišné situace. A téměř nikdo na začátku nevěří, že ji zvládnou.

V akčnějším ranku v posledních letech září marvelovští Strážci Galaxie. Diváci fandí superhrdinům, kteří původně patřili k pomyslnému komiksovému dnu - naprostí looseři, drsným osudem semleté, ne příliš vábné a příjemné postavy nám chytrou filmařinou přímo kvetou před očima a říkají - když to dokážeme my, tak vy taky.

„Příběh outsidera je jedním z nejklasičtějších schémat a spolehlivě vyvolává empatii. Oslavuje vlastnosti, které nejvíce obdivujeme sami na sobě a respektujeme na druhých,“ vysvětluje specialista na psychologii a neurovědu v marketingu Matt Johnson.

Většina z nás dobře ví, jaké to je, když nás podceňují, přehlížejí. Vidět postavu, která i přes svou netypičnost nebo handicap dosáhne cíle, zvítězí, i když nikdo nevěřil, že by mohla, může vyvolávat doslova euforii, chuť do života a nutkání jí pomáhat.

„Studie ukazují, že doslovné svědectví příběhu outsidera nám dává naději,“ dodává odborník. „Milujeme je i pro pocit, že nás tito hrdinové potřebují. Tím se vytváří silné pouto mezi námi a outsiderem. Jako sociální bytosti máme rádi, když jsme potřební.“

Když dostane filmový hrdina druhou šanci, tak ji prostě nezahodí. Anebo ji zahodí, ale nakonec se k ní vrátí. Jako ve filmu Rocky III (1982), kdy se Sylvester Stallone v roli boxera Rockyho Balboy musí vrátit ke svým kořenům a porazit Clubbera Langa pomocí strategie Muhammada Aliho.

Ve filmu Baby Boom (1987) Diane Keatonové nezbyde, než se kvůli dítěti odklidit na venkov ze světa byznysu, ve kterém byla superúspěšná. A vypadá to, že její kariéra je v totálním zapadákově ztracená. O to víc si pak divák užívá její triumfální návrat. A podobně fandíme i Tomu Cruisovi v Top Gun: Maverick (2022).

Představa druhého začátku nebo druhé šance nám dává naději, že nový start může být lepší než předchozí situace a že i přes chyby a neúspěchy můžeme dosáhnout štěstí a naplnění.

Tento motiv se objevuje často i ve sportovních filmech. A my chceme, aby se i odložené sny plnily a přicházely šance, které už nikdo nečeká.

Podle experta v oblasti seberozvoje Garyho Ryana Blaira má motiv návratu velkou sílu, protože ho často musíme zvládnout i v opravdovém životě. „Často je to velká překážka, jako je rakovina, rozvod, ztráta zaměstnání, smrt milované osoby, bankrot, nehoda nebo faux pas, která nám ukáže cestu k významnému, druhému dějství.‘“

Filmy z řady Rychle a zběsile s Vinem Dieselem jsou tímto filmovým klišé proslulé. Koncept posledního případu před odpočinkem, odpoutáním se od minulosti, je často používán i v literatuře. Většinou stárnoucí postava chce skončit se svým dosavadním způsobem života a začít jinak, jinde, ale hlavně v klidu.

Jenže věci se zkomplikují, proti jeho touze náhle stojí povinnost a loajalita. Do děje nás vtahuje už počáteční váhání hrdiny, ať už je detektiv, kriminálník, nebo astronaut. Kdyby Bruce Willis v Armageddonu (1998) prostě řekl: „Kašlu na to!“, dívali bychom se jen na srážku meteoritu se Zemí.

„Nabízí se nám jednoduché ztotožnění s hrdinou. Máte pocit, že je nějak pracovně dobře dokonán, dokončen,“ vysvětluje Alice Aronová. Tento klasický motiv je pro filmový průmysl atraktivní i proto, že může oslovit kohokoli, napříč generacemi.

„Vychází z původních žánrů, jako je třeba model westernu: silný muž, cesta za spravedlností a jeho vlastní cesta, jak se s něčím vypořádat. Dnes bychom si ale měli říct, proč to není starší žena. Musím dodat, že v severské kinematografii v tom jsou napřed,“ uzavírá odbornice.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Pretty Woman Blu-rayBlu-ray, Láska nebeská DVD, Avatar DVD, Top Gun: Maverick DVD