Proč jsme nevěrné?

Jedním z nejčastějších motivů ženské nevěry je potřeba jakéhosi sebepotvrzení. Ženskou přirozeností je touha po lásce s jistou dávkou něhy a romantiky, která obvykle bývá spojena se začátkem vztahu. Obyčejné všední starosti, muž v odrbaných trenýrkách a nekonečné povinnosti v domácnosti i tu nejpragmatičtější ženu pak občas přivedou k otázce, zda je právě tohle život, o němž kdysi snila. Z manželského sexu plánovaného na čtvrtek, kdy děti chodí na večerní hodinu klavíru a občasné sobotní noci, kdy děti přespí u babičky, sálá stereotyp a pocit podivné povinnosti. Spontaneita a láskyplné škádlení je pryč. Pak mnohdy stačí jen pár náznaků sympatie ze strany kolegy nebo kamarádčina manžela (ti bývají vedle nejlepších kamarádů muže jedněmi z nejčastější mimomanželských partnerů vdaných žen) a semínko budoucí nevěry je zaseto.

Čtyřicetiletá Jana říká: "Dokud byly děti malé, zdálo se, že vše plyne tak, jak má. Mezi pobíháním od pračky ke sporáku a od sporáku ke kontrolování domácích úkolů jsem neměla ani čas přemýšlet o tom, zda je naše manželství šťastné. V době, kdy děti odešly na internát, jsem si najednou začala připadala zbytečná. Nebyla jsem připravená na takové množství volného času. Řešila jsem věci, o nichž by mne dříve ani nenapadlo přemýšlet. Najednou jsem měla pocit, že mne manžel už nemiluje tak jako dřív, více se věnuje svým koníčkům a přátelům a ke mně se chová jen jako k hospodyni. Jediné, co mi v té době dodávalo chuť do života byly občasné víkendové sedánky s našimi přáteli. Pár skleniček vína, sálající krb, dlouhé pohledy a letmé doteky manžela mé kamarádky... Zamilovala jsem se jako bláznivá patnáctka. S Radimem jsme se později scházeli sami, samozřejmě tajně. Začalo to občasnými pozváními na kávu a skončilo ve vypůjčené garsonce. Najednou jsem si zase připadala krásná a žádoucí. Jakoby se ve mně rozsvítilo dávno vyhaslé světlo. Dokonce i manžel mne chválil, jak jsem najednou rozkvetla a jaká je doma příjemná pohoda. Kdyby jen tušil, co je příčinou mé blažené spokojenosti..."

Někdy žena volí mimomanželský vztah po zcela racionální úvaze. Manžela má ráda, rozumí si s ním ve všech ohledech, oceňuje jej jako živitele rodiny i dobrého otce. K životu však potřebuje určitou míru vzrušující zapovězené lásky. Vztah s milencem pak určitým způsobem doplňuje to, co z manželství už vyprchalo. Svůj poměr žena zcela logicky tají a rodina pro ni vždy zůstává na prvním místě. V momentě, kdy hrozí odhalení její nevěry, je bez větších potíží schopná svůj poměr ukončit. Jako milence si volí obvykle podobně šťastně ženatého muže, s nímž uzavírá jakousi kamarádskou dohodu.

Nevěra může být rovněž prostředkem pomsty za odhalený mimomanželský úskok partnera. Zrazená žena bez ohledu na své morální zásady se volbou tohoto řešení manželské krize může vydat na dvojí cestu. Buď najde ve vztahu k milenci ztracené sebevědomí a rovnováhu, nevěru před svým právoplatným manželem utají a svůj nový "dvojí život" dokáže přiměřeně zvládnout, aniž by tím utrpěla rodinná pohoda a děti. Častěji se však plánovaná pomsta zvrtne v ženin neprospěch.

Pětatřicetiletá Alice vzpomíná: "Když jsem zjistila, že mne můj muž podvádí, byl to příšerný šok. Dva dny jsem probrečela a pak začala spřádat plány na pomstu. V životě by mne nenapadlo, že bych něco takového dokázala. Už delší dobu mi nadbíhal kolega z vedlejší kanceláře, vysoký sympaťák s milým úsměvem. Nebýt "šťastně" vdaná asi bych se už dávno někam nechala pozvat. Manžel byl zrovna na "služební cestě", já věděla, že u své milenky. Před koncem pracovní doby jsem si dala panáka na kuráž a ve stylu hop nebo trop pozvala Milana na kávu k sobě domů... V momentě, kdy se Milan zcela logicky chopil příležitosti a začal mě líbat, jsem úplně ztuhla. Jediné, na co jsem v tu chvíli dokázala myslet, byl můj nevěrný muž. Tak takhle to asi nějak bylo, takhle si začal s tou káčou, takhle ji líbal a hladil... Chovala jsem se jako blázen, na Milana jsem ječela ať vypadne a že je stejně odporný jako všichni ostatní chlapi. Prostě hrůza. Moje pomsta se mi pěkně vymkla z ruky..."

Některé ženy volí nevěru jako možnost uspokojení své sexuální touhy v případě, že manžel na tomto poli není dostatečně výkonný nebo zcela selhává. Prvotním kritériem při hledání milence pak nebývá potřeba uspokojení něžných citů, ale nezbytná diskrétnost, vstřícnost a dobrý zdravotní stav milence. Možná z toho malinko sálá pragmatický cynismus, ale i stále připomínaná touha po ženské rovnoprávnosti. Na nevěrnou ženu se už nějaký pátek nepohlíží skrz prsty. Ženské časopisy dokonce tu a tam poskytují zaručené rady, jak milence správně zakonspirovat a jak příležitostná nevěra může osvěžit ochládající manželství. To už si ale každý z nás musí srovnat se svým svědomím a morálními zásadami.

Motivace k mimomanželskému vztahu může být i čistě tržní aniž by nevěrná žena přímo provozovala "nejstarší řemeslo". Občasné vyhovění sexuálním požadavkům nadřízeného, "vztah" s dobře zajištěným milencem jako zdrojem exkluzivních dárků, sex nabídnutý jako úplatek... Takto motivované nevěry se obvykle dopouštějí ženy, pro něž věrnost není nijak zásadní životní hodnotou. Sex provozují jako sport, mnohdy mívají s manželem nepsanou dohodu o volnějším partnerském soužití.

Určitým předpokladem pro nevěru je i osobnostní ladění a celková životní spokojenost. Jsou ženy, jejichž osobnost psychologové hodnotí jako akcentovanou či dokonce patologickou. Ženy se sklonem k hysterii, zahleděné do sebe, přecitlivělé a stále s něčím nespokojené. Nevyhovuje jim ani manžel, ani jejich práce, o svém životě často hovoří jako o jednom velkém omylu. Snadno se zamilovávají, v každém dalším partnerovi hledají onoho pohádkové prince, nadhodnocují jeho vlastnosti. Po čase bývají milencem opouštěny, protože jejich láska je do slova a do písmene spalující a neskonale omezující.

Přestože postoj společnosti a dokonce i některých manželských poradců k nevěře je stále benevolentnější, věrnost zůstává jednou z nejzákladnějších hodnot patřících k manželství. Ať už vás k nevěře dovedlo cokoliv, nesmí tím v žádném případě trpět děti. Nevyjímaje děti dospělé. I pro ně je totiž vztah rodičů často posvátnou a nedotknutelnou záležitostí.