Proč je tak těžké mluvit o sexu

Jednou z největších překážek otevřené komunikace mezi partnery je přesvědčení, že ke skvělému sexu naprosto stačí, když to mezi dvěma lidmi jiskří a funguje mezi nimi chemie. Dokonalý zážitek z milování tak nastane zcela přirozeně. Přesně takto totiž vídáme sex v romantických filmech, kde k těm nejkrásnějším vyvrcholením dochází jen díky vzájemné přitažlivosti. O to větší zklamání pak nastává, když se to v reálných vztazích neděje.

Další překážkou je pak fakt, že jakmile začneme o sexu mluvit, dáme tak najevo, že je něco špatně.

Toto všechno je přitom dáno tím, že se to od rodičů ani z žádné učebnice sexuální výchovy nedozvíte. Edukace se týká především prevence pohlavně přenosných nemocí a nechtěného otěhotnění. O samotné podstatě sexu, a tedy touze a potěšení, natož o tom, jak poznat a sdílet, co vám dělá dobře, se tak příliš nedozvíte.

„Nápomocny tomu nejsou ani romantické filmové či knižní příběhy, kde je fyzická intimita často zobrazena jako něco zcela přirozeného a bezproblémového,“ uvádí Vanessa Marinová ve své knize Sex Talks: Jestli chcete lepší sex, naučte se o něm hovořit.

Sama v tomto směru mluví o pohádkové verzi sexu a vztahů. Protože reálný sex má od představy, že se vždy odehrává spontánně, bez námahy a že lidé dosahují orgasmu jen na základě chemie, hodně daleko.

Nicméně existují i další nedorozumění, která brání otevřené diskusi o sexu:

„Lidé mají tendenci předpokládat, že když začneme mluvit o něčem, co chceme, o čem sníme, co bychom rádi vyzkoušeli, bude to partner automaticky brát jako svůj nedostatek a chybu,“ vysvětluje sexuoložka Logan Levkoffová.

Tato obava má přitom reálný základ. Sebehodnota lidí se často odvíjí právě od toho, jak moc jsou z pohledu fyzické intimity úžasní. Některým lidem tedy opravdu stačí říct, aby byli malinko rychlejší či jemnější, a hned to berou jako kritiku.

Pro mnohé jedince je těžké mluvit o svém vlastním potěšení i z toho důvodu, že ve skutečnosti sami nevědí, co jim skutečně dělá dobře. Je to často dáno studem zkoušet nové věci a experimentovat. Svou roli zde může sehrát také nedostatek zkušeností, a to i s autoerotikou, zejména kvůli stále přetrvávajícímu přesvědčení, že je to něco špatného.

Po čase se téměř v každém vztahu partneři dostávají do rutiny. „Na tom sice není nic špatného, ale pokud člověk zjistí, že jeho potřeby nejsou plně uspokojeny, bojí se něco změnit, aby nenarušil jinak stabilní vztah,“ poukazuje Levkoffová.

Každá změna tak pro něj znamená velký risk. Pokud však nebude věci řešit okamžitě a začne vše jen odkládat, může se to velmi dobře změnit ve skutečný problém s obrovskou frustrací. Řešení je pak samozřejmě mnohem složitější.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Psychologické poradny, Sexuologické ordinace