Problémy mezi příbuznými řeší terapie v podobě rodinné konstelace

Možná vůbec netušíme, že od rodinného „prokletí“ existuje pomoc. Spočívá v metodě, díky níž lze odhalit „viníky“ našich problémů. Nazývá se rodinné konstelace, někdy taky systemické konstelace.

„Jde o léčebnou skupinovou terapii, jež funguje na principu jednoty, tedy na tom, že jsme všichni vzájemně propojeni,“ vysvětluje terapeutka Marcela Porubová a pokračuje:

„Šamani při léčení využívají techniku napojování se na někoho či na něco zcela samozřejmě a právě z šamanismu metoda rodinných konstelací vyšla. Je to tím, že se můžeme napojit na kohokoliv, aniž bychom ho znali, a také na cokoliv. Můžeme najít skryté souvislosti, které bývají většinou hlavní příčinou našich nezdarů, ať už jde o vztahy, zdraví či o osobní uplatnění.“

Pomocí je, jak dále terapeutka uvádí, už i to, že se člověk v roli pozorovatele na své problémy spolu s ostatními účastníky sezení podívá s odstupem. Navíc vyjdou na povrch věci, které si neuvědomoval. Toto uvědomění v něm spouští hluboký proces léčby.

„Sám sebe člověk do role při vlastní konstelaci nemůže postavit, musí tedy vybrat i toho, kdo bude ztvárňovat jeho samotného,“ zdůrazňuje terapeutka a vysvětluje, že ten, komu se konstelace staví, sleduje děj, jenž se začne odehrávat, a až na konci převezme roli od toho, kdo jej zastupoval.

Je úplně jedno, kdo koho hraje. Žena může hrát muže, muž vlastnost apod. Jde jen o to, aby se při výběru osob do rolí dostaly do popředí pocity, pouhý rozum při této technice samozřejmě nemůže stačit.

„Herci“ se zakrátko začínají cítit jako skutečné osoby z klientova života. Odpovídají na terapeutovy dotazy, jak se cítí, vysvětlují své pocity vůči členu rodiny, kterého představují.

Objevitelem této metody je systemický psychoterapeut Bert Hellinger, který s velkým úspěchem uplatnil své schopnosti vymezit problémy a řešit je. V Německu ho za tuto práci už mnoho let uznávají a rodinné konstelace oslovují stále širší, mezinárodní publikum. V řadě zemí s nimi pracuje spousta terapeutů.

K jednomu z nich se dostala i rozvedená třiačtyřicetiletá Radka. Trápil ji synův životní styl. Ondru měla za slabocha, který u ničeho nevydrží. Něco se mu nelíbí a odchází. Ze školy i ze zaměstnání. Sama sebe považuje Radka za dobrou mámu, a tak byla zvědavá, jak jí tato terapie pomůže.

Seminář, kterého se zúčastnilo spolu s ní asi 16 zájemců, se konal v sobotu od 10 do 18 hodin. Všichni se usadili do kruhu a první z uchazečů, říkejme mu Honza, vysvětlil, proč přišel.

Měl pocit, že ho otec nemá rád.

Odmalička ho kritizuje, nic mu není dost dobré, takže se Honza bojí cokoli udělat nebo jen rozhodnout. Pro tátu prý nic neznamená a nic se od něj neočekává, což mladík nese dost těžce, neboť má nejen chuť otci dokázat, že za něco stojí, ale také to někam dotáhnout.

Bohužel ho vždycky nějakým způsobem srazí na zem přezíravý přístup rodiče.

Během mladíkovy terapie však vyšlo najevo, že svého otce absolutně neuznává a nepřijímá, naopak se na něj zlobí.

Když terapeutka Honzu přiměla, aby se otci - tedy jednomu z přítomných, kdo jeho rodiče ztvárňoval - poklonil, uvědomila si Radka, že vývoj Honzovy konstelace promlouvá i k ní. Jakmile uslyšela, jak mu terapeutka říká, že musí otce uznávat, vážit si ho a vnímat jako toho, kdo jej přivedl na svět bez ohledu na to, jak spolu vycházejí, zavalil ji příval citů a měla co dělat, aby zmírnila pláč, když už ho nemohla zastavit. V mysli se jí začaly sbíhat jednotlivé puzzle vlastního příběhu, až do sebe zapadly a mladá žena najednou pochopila, kde udělala chybu v Ondrově výchově.

„Ježíšmarjá,“ řekla si v duchu, „to je i můj problém. Jsem tady kvůli Ondrovi, ale problém mám já. Táta, to je ono! Vždyť já jsem odešla z domu kvůli němu, protože pil, nenáviděla jsem ho. Odstřihla jsem otce a myslela, že pro mě neexistuje. A pak jsem podobně odstřihla i manžela.

„Ježíšmarjá,“ řekla si v duchu, „to je i můj problém. Jsem tady kvůli Ondrovi, ale problém mám já. Táta, to je ono! Vždyť já jsem odešla z domu kvůli němu, protože pil, nenáviděla jsem ho. Odstřihla jsem otce a myslela, že pro mě neexistuje. A pak jsem podobně odstřihla i manžela. Bez milosti jsem se rozvedla, protože mi na něm vadila spousta věcí, které jsem neřešila.

Ustřihávám to, co mi nevyhovuje, nepřijímám.

Chudák Ondra, musel vyrůstal bez táty. Myslela jsem, že mu nechybí.“ A tak vlastně mladé ženě, ale i dalším lidem pomohlo šamanské divadlo.

„Při terapii jde o kolektivní práci, která je přínosem pro všechny zúčastněné, a to nejen pro ,herce‘, ale i pro ty, kdo konstelaci sledují,“ vysvětluje Marcela Porubová a dodává:

„Objevují se také emoce, mnohdy léta zadupávané pod povrch, které se tím, že vyšly na světlo světa, mohou začít léčit. Metoda pomáhá zejména tomu, kdo si ji nechal postavit, ale řeší i problémy jednotlivých ,herců‘, kteří v ní účinkovali, protože nebyli do dané role vybráni náhodou - jde i o jejich téma.“

„Cílem samozřejmě je, aby se rozmotalo klubko problémů, tedy aby se došlo k jejich skutečné podstatě a aby se nastartoval proces správného řešení,“ představuje dále terapeutka tuto ojedinělou terapii a doplňuje:

„Pokud byla konstelace správně provedená, věci se postupně začnou řešit. Naši blízcí, které v konstelaci zastupovali ,herci‘, procházejí procesem léčby také, jak už bylo řečeno na začátku. Jsme všichni vzájemně spojeni, neustále ovlivňujeme jeden druhého, a to jak na osobní, tak na globální úrovni, a kdyby si to každý z nás v každém okamžiku uvědomoval, život by vypadal zcela jinak.“

Stačí napsat do internetového vyhledávače výraz rodinné konstelace. Dozvíme se, kdy a kde se pořádají podle místa vašeho bydliště. Doporučená literatura: Bert Hellinger: Rodinné konstelace, objevná síla.