Hlavní obsah

Při výběru partnera krása nerozhoduje

Novinky, Radim Uzel
ČR

Mezi lidmi panuje všeobecně přijímaný názor, že se partneři do sebe zamilovávají na základě fyzické krásy. Ve skutečnosti si však lidé vybírají svého partnera pro manželství nebo trvalé soužití podle úplně jiných kritérií.

Foto: Libuše Miarková

Od roku 2002 je objekt zapsán do seznamu národních kulturních památek České republiky.

Článek

Především je nutno odmítnout často tradovaný názor o přitažlivosti protipólů. Naopak, většina manželských párů pochází ze stejného prostředí, vyznává podobné politické názory. A jedním z magnetů, který k sobě lidi přitahuje, je také společné náboženství nebo etnická příslušnost.

Tělesný vzhled není ani na druhém místě. Tam naopak figurují osobnostní charakteristiky jako třeba pořádkumilovnost nebo inteligence. Tělesná krása je kupodivu až na třetím místě. Její hodnocení má některé znaky stejné jako u povahových vlastností. Zkrátka i tady platí, že vrána k vráně sedá.

Vyhodnocení během chvilky

Na fyzickém vzhledu je založena sexuální přitažlivost. Většina lidí vám hbitě vyjmenuje své preference, jako je výška, tělesná stavba nebo barva vlasů.

Naprostým překvapením je však důležitost znaků, které na svém protějšku vnímáme podvědomě. Je to třeba vzdálenost očí a jejich tvar. Posazení uší. Velikost nosních dírek. A kupodivu i délka prostředního prstu na ruce. Všechny tyto parametry jsme schopni během několika vteřin vyhodnotit.

Podvědomá mozková operace je porovná s jinými známými osobami. Přičemž přednost dáváme osobám blízkým, jako jsou třeba rodiče, sourozenci nebo kamarádi z mládí. Počítač v naší hlavě pak dává pokyn jakémusi vnitřnímu hlasu, který okamžitě signalizuje: "To je můj typ".

V této chvíli očekávám otázku: "Proč se tedy rovnou nezamilujeme do svých blízkých příbuzných?" Samozřejmě že bychom se zamilovali, poněvadž jsou nám nejbližší. Vzhledem a většinou i svým postavením. Ať už sociálním, náboženským, nebo politickým.  

Incestní tabu od přírody

Příroda však vybudovala určitý ochranný mechanismus v podobě takzvaného incestního tabu. Se svými nejbližšími příbuznými, rodiči a sourozenci se totiž stýkáme od nejútlejšího mládí. A je skutečně vědecky dokázáno, že se každý člověk automaticky naučí vnímat tyto intimní partnery z dětského období jako nevhodné sexuální partnery v dospělosti. Toto naučené sociální tabu se vztahuje i na nevlastní sourozence.

O skutečnosti, že je toto tabu naučené, nikoli vrozené, svědčí případy, kdy se bratr zamiloval do sestry. To proto, že o svém blízkém příbuzenském vztahu nevěděli a vychovali je izolovaně.

Související články

Pověry o sexu se jen těžko vyvracejí

I v moderní době lidé věří sexuálním nesmyslům. Tvrdí to jeden z nejznámějších českých sexuologů Radim Uzel. Dodnes se podle něj například nepodařilo lékařům...

Výběr článků

Načítám