Článek
Ale nenechme se mýlit, nejde o fenomén dnešní doby. S přípravami na svatbu si lámaly hlavu budoucí nevěsty a ženichové stejně před deseti lety, jako v minulém století a ještě dříve. A s nimi předsvatebně šíleli i jejich blízcí.
Ke svatbě se vždy vázaly různé zvyky a rituály. Některé se zachovaly dodnes a u mnohých ani nevíme, co vlastně znamenají a proč se původně dodržovaly. Herečka, malířka a spisovatelka Iva Hüttnerová ve své knize Za domácím štěstím sáhla do minulosti a dala návod, kdy je nejlepší čas na svatbu. Kdy se tedy vdávat? V žádném případě ne v květnu, protože: „Kdo se v máji žení, pozdě bycha honí“.
„Když se v září oženíš a vdáš, bohatství zaručeno máš. Svatba v říjnu – láska kvete, ale blahobyt uteče. V listopadu svatba radost nese a v prosinci tě sníh a zima třese, ale svatba daruje ti lásku navěky!“ Nejen měsíc, ale i den podle pověr hraje svou roli. „Pondělí bohatství, úterý, zdraví, středa je nejlepší, ta všechno spraví. Čtvrtek vše ztratíš, v pátek se trápíš. A sobota – samá smůla!“.
Nevěsta se bez ohledu na dobu vždy snažila být co nekrásnější. Dodnes se mnohé nastávající řídí zvykem, že ve svatební den musí být na nevěstě všechno nové. Výjimku tvoří pouze jedna věc, která má být půjčená (nejlépe od šťastného člověka), jedna věc, která by měla být stará (kvůli úctě k tradici) a jedna modrá (nejčastěji to byl a i dosud je modrý podvazek).
Rady pro nastávající manžele
Rady, jak co nejlépe prožít společný život, dostávají novomanželé od mnoha „zkušených“. Na téma partnerského soužití vyšlo i mnoho knih a různí kaučové a partnerští poradci mají plné ruce práce. Zajímavé rozhodně je přečíst si, k čemu v manželském a rodinném životě nabádá časopis Šťastný domov z roku 1924. Vybrali jsme ty nejzajímavější rady nevěstě pro štěstí v manželství.
1. Zvol si muže zdravého a staršího než jsi ty. Budiž oba stejné národnosti a víry.
2. Vol manžela podle hlasu srdce i rozumu. Zkoumej a zkoušej jeho povahu, abys do něj byla více zamilovaná než do jeho zevnějšku. Zpytuj svědomí své, máš-li ženicha tak ráda, abys s ním dovedla snášeti i těžké chvíle v životě – ne-li odstup, dokud čas, neboť šťastna bys nebyla.
3. Krom lásky měj k svému muži úctu a hleď si udržeti úctu jeho. Chraň mužovu autoritu proti každému, špatná žena, která slabé stránky muže staví na odiv.
4. Buď muži svému pozornou družkou života a zábavnou společnicí. Věnuj plný zájem jeho práci a jeho zábavám. Buď dbalá péče o svůj zevnějšek i svou duši. Ne „pro muže je vše dobré“, ale „pro muže jen vše nejlepší“! Utajuj před mužem nevrlost, kterou ti způsobují mrzutosti při vedení domácnosti, a nestěžuj si pro každou maličkost na služebné. Nemluvnost nemá muž rád, prázdnou mnohomluvnost ještě méně, ostrý jazyk nejméně. Manžel zůstane po celý život tvým jediným milencem a snaž se, aby v Tobě spatřoval svého nejlepšího přítele.
5. Střez se vrtochů, vyhýbej se pokušení a nenech se opanovat žárlivostí. Nečiň svému muži ani žertem nic navzdory, bývá z toho trpká zkušenost. Duše i myšlenky tvé buďtež mu vždy otevřenou knihou. Nedopusť, abys musela před mužem svým míti tajemství.
6. Nevstupuj do manželství s příliš ideálními nadějemi, zklamání by bylo trpké. Vzala sis muže, ne nadčlověka a zapuď po sňatku jakoukoli myšlenku, že za jiného mohla ses provdati lépe. Požadavkům mužovým vycházej vlídně vstříc, k jeho pokleskům a chybám buď shovívavá. Přesvědčuj důvody, ne slzami. Odpouštěj, však přílišnou ústupností nečiň z muže velitele.
| Časopis radil i mužům. Když chtěl manžel co nejlépe přispět k blahu své rodiny, měl se řídit následujícími radami. |
1. Oženiv se, přestaň žíti a mysliti po mládenecku, ale žij a mysli po manželsku! Přestal’s patřit sobě, teď patříš své ženě a dětem. Za jejich blaho duševní i hmotné jsi odpovědný. Chovej se ke své rodině tak, jak si přeješ, aby se chovala ona k tobě.
2. Nemysli, že celá rodina jest jen k tomu, aby tebe obsluhovala! Čím můžeš, posluž si sám. Přispěj vlastní prací k správce či zhotovení domácích předmětů. Zachovávej v domácnosti pořádek a nečiň zbytečných nároků pro svou osobu, jimiž ženě nebo dětem přiděláváš zbytečnou práci.
3. K sobě samému buď vždy co nejméně shovívavý! Odpouštěj všem, jen ne sobě samému. Co kážeš ženě a dětem, dodržuj sám. Ničím nepozbýváš vážnosti rodiny tak jako lží.
4. Žena tvá nechť zůstává jedinou milenkou po celý život. Projevuj jí lásku nejen velkými slovy, ale i malými pozornostmi. Měj uznání pro její domácí práci a starosti. Jsi-li kdekoli bez ní, chovej se tak, jako by byla s tebou. Přej jí, aby se hezky šatila a nevyčítej jí každý výdaj.
5. Svým dětem se snaž připraviti lepší a šťastnější mládí, než jsi měl sám a připravuj je od mládí pro zdárný život. Nepovažuj děti své za břímě, nýbrž za oduševnění a účel svého života. Nesvaluj povinnosti vychovatelské jen na ženu.
6. Svou ženu čiň svým společníkem ve všem i mimo domov. Netřeba, abys po sňatku přerušil ihned všechny styky se zevním světem. Měl-li jsi před svatbou zábavy, jež vyžadovaly výdajů, omez je na polovinu, ale účastni se jich vždy se ženou. Družná pospolitost je jedním z prostředků proti zevšednění domácího života.
7. Pečuj o hmotný dostatek a zajištění své rodiny! Nepopřávej si požitků, pro něž by ostatní rodina musela strádati. Za peníze, jež ročně prokouříš, mohl bys rodině své pojistiti dostatečný kapitál pro všechny případy.
