Článek
Přiznat chybu sami sobě nebývá často jednoduché, natož říct cokoli v podobném duchu nahlas a někomu jinému, navíc společně s omluvou. Když už není zbytí, mnoho lidí utrousí cosi pod vousy a myslí si, že je hotovo. Jenže taková omluva málokdy zabere, navíc nejspíš nebude působit ani upřímně.
Liz Wyseová, koučka a expertka na etiketu, členka britské profesionální koučovací a vydavatelské společnosti Debrett’s, představila základní kroky, jak s omluvou zacházet, aby byla pokud možno důvěryhodná, a čemu se raději naopak úplně vyhnout.
Recept na šťastný vztah? Poznejte svůj jazyk omluvy
Jak hned na začátek dodává, řada lidí se už v začátku chytá do pasti a snaží se přesouvat vinu na druhé, byť nevědomky, a to tím, že do omluv vkládají slůvko „kdyby“, což je špatně. Na co se spíše zaměřit?
Přijměte bez výhrad, že se mýlíte
Ve většině případů je jádrem omluvy osobní vztah. Aby bylo možné podniknout opravné kroky, musí dotyčný provinilec plně přijmout svou chybu. A to i když třeba zcela nerozumí tomu, co udělal. Signalizací k tomu by měla být reakce druhé strany.
„Upřímná omluva by měla být nabídnuta vždy, když vaše činy měly negativní dopad na ostatní lidi,“ dává příklad koučka pro server Daily Mail.
„I když úplně nerozumíte tomu, proč je někdo tak rozrušený či naštvaný, respektujte jeho pocity a přijměte, že jádrem problému jsou vaše činy,“ dodává.
Nikdy nepřehazujte vinu na druhé
Základní chybou je přesouvání viny na druhé a vymlouvání. „Nepřehazujte odpovědnost na jiné, neproste o polehčující okolnosti ani se nehádejte, že vaše kroky byly založeny na nepochopení okolností. A nikdy neužívejte frázi – omlouvám se, pokud jsem vás zklamal, rozzuřil. Žádná ,pokud, když, ale‘, jen přijměte plnou vinu,“ popisuje.
Upřímná omluva dokáže předejít mnohým nedorozuměním. Neovládá ji ale každý
Jaké je nejjednodušší řešení? Říct, že je vám to upřímně líto (je mi líto, že jsem tě rozzuřil, zklamal atd.). Tím dáte jasně najevo, že akceptujete pocity dotyčného a svou odpovědnost za ně.
Vysvětlete, co vás mrzí
Chcete-li, aby vaše omluva vyzněla upřímněji, místo obyčejného „promiň“ zopakujte, za co přesně se omlouváte.
„,Omlouvám se, že jsem byla včera večer tak podrážděná‘ je rozhodně konkrétnější než obyčejné ,omlouvám se‘,“ dává příklad koučka.
Nikdy neobviňujte
Omluva je zcela zbytečná, pokud přichází s jakýmikoli podmínkami nebo s sebou nese kritiku vůči druhé osobě, podotýká odbornice.
„Nikdy proto nezmírňujte své chyby obviněními nebo narážkami,“ ujasňuje.
Diskuze, které by měl vztah ustát, pokud má mít šanci na delší trvání
Pokud je to opravdu zlé, vyjádřete omluvu i písemně
„Jestli jste se dopustili skutečného faux pas, zvažte i zaslání ručně psané omluvy. Ale vždy až poté, co se omluvíte slovně, jinak to může být považováno za zbabělý krok,“ upozorňuje koučka.
Omluvu nikdy neberte na lehkou váhu
Odbornice rovněž varuje před lehkovážným používáním omluv s tím, že mohou velmi rychle ztratit váhu.
„Neustálé omlouvání za cokoli jednoduše zmírní důraz skutečné viny, až jednou nastane. Není rozhodně třeba se omlouvat i za to, že do vás někdo vrazí třeba v metru. Naučte se rozpoznat míru přestupku a váš podíl na něm,“ uzavírá.