Potíže s nastavením hranic aneb Jak získat respekt druhých

Vaše vztahy jsou to, co vás tvoří. Ve skutečnosti každá interakce, kterou jste kdy měli s rodinou, přáteli, učiteli i cizími lidmi, byla základem vašeho pohledu na sebe a lidi kolem.

Vytvořili jste si vzorec, který vám pomáhá porozumět vztahům. Tento soubor často dysfunkčních schémat přitom hraje ústřední roli při stanovování hranic. Pokud jste se ve svých vztazích naučili, že poddajnost a vstřícnost je způsob, jak vztahy udržet, bude pro vás nesmírně obtížné nastavit si vlastní hranice.

Stanovením hranic přitom druhým ukážete, že máte své vlastní touhy a potřeby, které se liší od těch jejich. Potvrdíte jim tak svou identitu, hodnoty, přesvědčení a sebeúctu. Zároveň tím, že omezíte vliv ostatních na svou osobu, posílíte vlastní pocity bezpečí a ochráníte se před zneužíváním a manipulací.

Přestože se jedná o naprosto nezbytný akt respektu k sobě samým, dobře nastavené hranice má málokdo. Podívejte se s námi na příznaky, které vás mohou na tento problém upozornit, a zároveň vám poradíme, jak si své hranice nastavit.

Pokud se ze strachu vyhýbáte konfliktům v mezilidských vztazích, může to mít dopad i na stanovení vlastních hranic. V důsledku toho nemůžete vyjadřovat své touhy, názory a nesouhlas. Strach z konfliktu se tak stane překážkou, která vám brání signalizovat vaše hranice, které by ostatní neměli překračovat. Tato emoce vás vede k tomu, že se druhým přizpůsobujete navzdory tomu, co skutečně cítíte nebo chcete udělat.

Možná máte potíže s nastavením hranic, protože nemáte jasnou představu o tom, kdo jste. Postrádáte povědomí o své identitě. Rozpoznáním své identity se můžete odlišit od ostatních a označit hranice mezi sebou a ostatními. Pokud víte, kdo jste, a přimějete ostatní, aby vás uznávali a respektovali vaše nápady, hodnoty a pocity, bude pro vás mnohem snazší si své vlastní hranice stanovit. Je to zcela přirozený proces.

Pokud hledáte ve druhých to, co v sobě nemáte, tedy identitu, necháte je překročit všechny hranice, protože ve skutečnosti jste se stali jejich součástí, a pokud je ztratíte, ztratíte tak sami sebe.

Stanovení hranic se stává problémem, pokud je pro vás těžké na sebe pohlížet jako na člověka, který má své hodnoty a má se rád. Je to proto, že vaše hranice jsou ukazatelem toho, jak si sami sebe vážíte, čemu věříte, co si myslíte a co cítíte.

Pokud si nevážíte sami sebe, jak přimějete ostatní, aby si vás vážili? Hranice jsou ve skutečnosti metodou, jak o sebe pečovat.

Pokud tedy chcete mít zdravější vztahy, ve kterých si vás druzí váží, pak musíte zapracovat na svém sebevědomí.

Stanovení hranic také znamená dělat pevná rozhodnutí. Je těžké stanovit si hranice, pokud máte potíže se rozhodnout. Budete plní pochybností a věty typu „Když to udělám já, možná to udělají i oni“ nebo „Nevím, co mám dělat“ způsobí maximálně to, že zatímco vy se budete rozhodovat, druzí na vás nebudou čekat a začnou sami překračovat vaše hranice.

Dělat vždy to, co chtějí ostatní, je jasným znamením, že máte problém s nastavením hranic. Často tak ztrácíte čas děláním věcí, které opravdu dělat nechcete. Pokud se soustředíte pouze na uspokojení a potěšení druhých, je až příliš snadné ztratit ze zřetele své vlastní potřeby, které byste chtěli uspokojit.

Chcete-li si nastavit hranice, musíte se naučit říkat „ne“. Máte právo nevyhovět žádosti ostatních. Systematické ustupování druhým však může souviset se strachem z konfliktu, emocionální závislostí, nízkým sebevědomím, strachem ze samoty nebo ze ztráty náklonnosti druhé osoby.

Problémy s hranicemi se mohou ve vašich vztazích projevovat různými způsoby. Můžete jim předcházet tím, že se naučíte respektovat druhé, rozvíjet svou osobnost a snažit se být svobodní ve svých rozhodnutích.