Článek
Fotografie „dokonalosti“ ovládají internet. Perfektními křivkami se na sociálních sítích chlubí nejen slavné ženy. To, že většina fotek je notně upravených, se samozřejmě nezveřejňuje. Přesto mají tyto „ztepilé krasavice“ hodně obdivovatelek, žen, které se jim touží vyrovnat a jsou pro to ochotné udělat téměř vše.
„Honba za dokonalou figurou začíná často už na základní škole. Děvčata na začátku puberty se snaží vyrovnat svým idolům a největší nadávkou je, že je někdo tlustý, což v žargonu dnešních náctiletých znamená, mít ´půl kila´ navíc, o skutečnou tloušťku se jedná málokdy. Bohužel trend hubeného těla panuje i u děvčat, jejichž kostra rozhodně není křehká a docílit podvyživeného těla zdravou cestou u nich prostě nelze.
Osobně se domnívám, že je nutné začít šířit osvětu už ve školách – ukázat především dívkám, jak končí jejich vrstevnice, které při honbě za ideální váhou onemocněly, nebo dokonce zemřely. Jedině krutá pravda může aspoň některým slečnám otevřít oči,“ napsala v rozhovoru pro The Telegraph britská terapeutka, která pracuje s náctiletými dívkami s anorexií či bulimií, Christina Peaksová.
To, že dostat se do kolotoče bulimie nebo anorexie opravdu není těžké, ukazuje i příběh devatenáctileté Radky.
„Vždycky jsem byla velké dítě, už v první třídě jsem vypadala na třetí. Nebyla jsem tlustá, ale také ne hubená, a i když jsem měla šťastné, bezproblémové dětství a nepamatuji se, že bych nějak řešila, jak vypadám, anorexie mě nakonec dohnala.
První problémy začaly asi v páté třídě, kdy mi spolužák při jedné hádce řekl, že jsem tlustá. Sice jsem nebyla, ale tahle věta se mi v hlavě uhnízdila. Svěřila jsem se mámě, která je fanda do zdravé stravy, povzbudila mě, vyslechla, řešily jsme, jak můžu s jídlem, které jsem vždy měla ráda, pracovat. Čas běžel, vše bylo v pohodě, jenže ve 14 letech jsem se zamilovala. On mi ale řekl, že má raději hubené holky, a už to jelo. Nejdříve jsem začala zvracet po každém větším jídle. Zhubla jsem a začala mít pocit, že to nestačí… a tak začal můj boj s anorexií.
Touha po dokonalých křivkách může vést až k smrti
Díky mámě, která si docela brzy všimla, že něco není v pořádku, vše trvalo jen dva roky. V centru, kam jsem docházela, jsem viděla holky, které vážily třeba jen třicet kilo. Znala jsem jich pár, které nakonec umřely. Začala jsem se bát a spolupracovat. Dnes je mi 19 let a myslím, že mám tuhle hrůzu za sebou. Z anorexie mi ale zůstal strach, bojím se zamilovat, co když mi řekne, že jsem tlustá, a anorexie se mi vrátí?“
Důležitá všímavost okolí
Příběh Radky dopadl dobře, i když pocit, že vztahy fungují jen hubeným, v pořádku není. Mnoho jiných dívek a žen přesto takové štěstí jako Radka nemá.
Psychologové se shodují, že včasné objevení toho, že někdo z vašich blízkých trpí některou z poruch příjmu potravy, je velkou šancí na uzdravení. Naštěstí také vzniká víc a víc center, která lidem v nesnázích pomáhají. Jedním z nich je třeba Centrum Anabell, právě na jejich webu zjistíte mnoho potřebných informací.
Honba se dokonalou figurou začíná často už na základní škole.
Poruchy příjmu potravy se například projevují:
- neustálými myšlenkami na jídlo,
- strachem z tloustnutí,
- život ohrožujícím stravováním,
- nesmyslně kritickým pohledem na vlastní postavu.
Centrum také zveřejnilo mýty, které u poruch příjmu potravy panují:
- Lidé s poruchou příjmu potravy jsou vždy hubení.
- Poruchy příjmu potravy mají pouze mladí lidé nebo ženy.
- Lidé s poruchami příjmu potravy se potřebují jen pořádně najíst a budou v pohodě.
- Poruchu příjmu potravy má člověk na doživotí.
Může se vám hodit na Zboží.cz: